neb ho nemilostivě umučili. Zatiem starosta ciesařuov jménem Festenius proti křesťanóm do Paříže poslán a tu svatého Dionyzia, an káže, nalezl, kázal jeho jieti a zbíti i zeplvati a rozličně ztrýzněna s svými tovařiši svázány před se přivésti. Tu jej dvaceti rytieřuov až do ustánie nemilostivě bičovali a potom těžkými řetězy okovavše, v žaláři zamkli. A nazajtřie, když svatý Dionyzius z žaláře vyveden, na železné lése ohněm podpálené nah přivázán. A tu leže, Boha chválil. Odtud jsa vyveden, hladovitým zvieřatuom vržen. A ta se zvieřata divoce naň řítivše, chtiechu jej roztrhati. A on se svatým křížem požehnal, a hned se jeho zvieřata nedotkla. Potom v horúcí pec uvržen. A tu oheň pohasl a nic jeho neožehl. Potom na kříži rozpat a tu dlúho mučen. Odtud sňat, s svými tovařiši a s jinými křesťany mnohými do žaláře veden. A tu v žaláři, když mši četl, těm křesťanuom svatým těla božieho a krve božie podal. Tu se jemu Ježíš Kristus u veliké světlosti zjevil a chléb vzem, jemu podal a řka: Přijmi, muoj milý, neb u mne jest veliká odplata tvá. Potom před starostu veden. A tu jemu samému třetiemu hlava sťata. A ihned v tu hodinu tělo svatého Dionyzia vstalo a svýma rukama svú hlavu s anjelskú pomocí a s velikú světlostí nesa, před Pařížské město na tu horu, ješto mučedlníková slove, přišed, tu jest pochován. A tu jsú viděni i slyšáni s oslavným pěním světí anjelé.
Těch časuov, když biskup svatý Regulus v tom městě, ješto Arelates slove, mši slúžil a jména svatých apoštoluov a svatých mučedlníkuov podlé ustavenie cierkve svaté jmenoval, událo se jemu řéci i pojmenovati svatého Dionyzia s tovařiši, nic o jich smrti nevěda. A když se tomu poče diviti, kterak by se jemu to přihodilo, že jest ty svaté pojmenoval, zjevichu se jemu třie holubi a ti na kříži, jenž na oltáři stál, sedše, na svých prsech těch tří svatých jména krví napsána měli. To svatý otec Regulus uzřev, skrze to porozuměv, že ti třie světí svú krev pro Jezu Krista prolivše zemřeli. To se jest stalo po božiem narození devadesátého šestého léta.
Měsiece října dne čtrnáctého v Římě u cesty, jenž slove Aurelia, hod blahoslaveného Kalixta, papeže i mučedlníka, o němžto se takto vypisuje
Svatý Kalixtus papež byl jest za ciesaře Alexandra a v ty časy svú svatú krev pro vieru prolil. A těch časuov přišed z oblakóv oheň, větčí stranu Říma spálil a jedné modle pohanské, jenž z zlata bieše
