kolenú poklekši, Bohu se jest modlila a za ty všecky, kteříž jejie muky kdy pamatovali, snažně Hospodina prosila. A když svú modlitbu dokona, ihned jednú ranú hlava jejie sťata. A ten, ješto jí hlavu sťal, když s huory doluov jdieše, přišed oheň z nebes, jeho spálil, tak že nižádné znamenie jeho nezuostalo.
O svatém Mikuláši takto se píše
Svatý Mikuláš byl rodem z toho města, jemužto Patera dějí, urozeniem rodu znamenitého. Jeho otci řiekali Epifanus a mateři Johanna. Měvše jeho za své mladosti, potom sta viece v svaté čistotě bydlela. A čte se to, že svatý Mikuláš prvý den svého narozenie, když podlé obyčeje jest křtěn, vstav na své nohy, v kúpěli stál. A také v středu a v pátek jedno jednú od své chovačky prsí pokrmu požíval. A když již byl velikým jinochem, jiných pustých drzostí se vzdaloval mladečkóv, ale k svatým do kostela, a svatému Písmu uče, rád chodil. Potom, když jemu otec i mátě zemřeli, poče mysliti svatý Mikuláš, kterak by to své bohaté dědičstvie ne k chvále světské, ale k chvále Bohu obrátil. Těch časóv bieše jeden bližní soused jeho, dosti urozený, ale ochudlý. A ten mějieše tři dcery, a pro svú velikú chudobu, chtieše je některak živiti na světě, i umyslil bieše své dcery v bludný stav dáti. Tomu porozuměv svatý Mikuláš, velmi se nad nimi rozželiv, hrúdu dobře vážnú zlata, v rúchu zavázav, v jich duom v noci okencem uvrhl a ihned tajně pryč postúpil. Tehda nazajtřie ten chudý muž, ze spanie vstav, to zlato nalezl, Bohu poděkova a najstarší dceru vdal. A potom skuoro svatý Mikuláš opět takež učinil a ten chudý muž opět zlato nalezl, Bohu chválu vzdal i umyslil sobě, aby se toho dostřiehl, kto je ten, ješto jemu v jeho chudobě tak štědře pomáhá. A když jednú po malých dnech svatý Mikuláš dvakrát viece zlata vzem v jich duom uvrhl, to ten chudý muž uznamenav, brzo se vzchopiv, po svatém Mikuláši, an pryč chváta, rúče se odda, volaje po něm a řka: É, postój, daj mi se poznati, kto jsi! A tak volaje, jeho postihl a poznav, že jest svatý Mikuláš, před ním na zemi křížem padl a chtieše jemu nohy líbati, ale svatý Mikuláš zbránil, prose jeho, aby do svého skončenie nižádnému nezjevil toho.
Po těch časiech, když biskup umřel mírský, sešli sú se s rozličných vlastí biskupové, aby tomu kostelu o jiném biskupu
