uslyšav, z svého se smutku, v němžto za obyčej bieše, utěšiv, k nim brzo přišel i jel skrze Konstantinopolim město až do Efezu. Proti němužto všickni, jakž to slušie, ctně vyjeli a s ním tam na horu Celion k jeskyni jeli. A jakž tu světí ciesaře uzřechu, svietíchu se jich tváři jako slunce. Tehda ciesař před nimi padna, Boha pochválil a vstav všecky přitúlil a řka: Tak vás vidím, jako bych viděl Hospodina, jenžto svatého Lazara vzkřiesil. K němužto svatý Maximián vece: Věř mi, ciesaři, že pro tě nás vzkřiesil Hospodin přede dnem súdným, v němžto mají všickni vstáti z mrtvých, aby tomu, ciesaři, věřil, žeť jest jistě z mrtvých vstánie. Nebo jako děťátko v životě své matky, žádného úrazu nečije, živo jest, takež sme my byli ležiece živi, spiece nic sme nečili. A jakž to brzo řekl, tak těch sedm svatých, na zemi se položivše, duše své pustili a ty do nebeského královstvie anjelé vzeli. V tu dobu ciesař na nich pade a s velikým pláčem je celoval, odtud šed, ciesař kázal jim zlaté hroby zdělati. Tehda oni té noci se jemu zjevivše, zapověděchu a řkúce jemu: Jakež sme dřieve v zemi, totižto v jeskyni leželi, takež i ještě nás nechaj, dokudž nás opět Hospodin nevzkřiesí. To ciesař znamenav, to miesto krásně připraviv, ta svatá těla tu pochoval.
Život svatého Lva papeže, o němž se takto píše
Svatý otec Lev papež svatú cierkev dobrým ustavením mnoze osvietil. Čte se o něm, že jedněch časóv preláty a všeho křesťanstvie starosty sezval spolu do toho města, jemužto Kalcedon dějí. Na tom zboře ustavil, aby nebeská dievka, Jezu Kristova mátě, Maria, byla vzývána Matka božie, neb v dřevních časiech nižádný neřiekal jinak než máti Jezu Kristova. Tehdyž také ustavil, aby duchovní panny byly černú vílí na hlavách vílovány.
Za jeho časuov ciesař Atila Vlaskú zemi hubieše válkú. Tehda svatý otec Lev papež v kostele u svatého Petra v Římě dal se na modlitby tři dni a tři noci a potom odtud vyšed, pozvav svatých slúh před se, k nim řekl: Kto chce za mnú jíti, ten poď. I šel s nimi k tomu Atilovi. A jakž jeho brzo Atila zazřel, tak ihned, s koně sskočiv, před jeho nohami padl a řka k němu: Otče svatý, co ráčíš, to na mně pros. Tehda otec svatý Lev papež prosil na něm, aby z těch vlastí jel a jich viece nehubil a vězně propustil. To všecko Atila rád a milostivě učinil. V tu dobu počechu Atile jeho sluhy porokovati a řkúce:
