poče snažně kopati hlubokú jámu a vykopav tři kříže před královnu kázal nésti.
Tehda, když který by byl Spasiteluov kříž, rozeznati nemohli, jeruzalémský biskup když na jednu ženu nemocnú první i druhý kříž položil, nic jí nespomohly, ale když třetí kříž na ni položili, ihned zdráva vstala a Bohu poděkovala. A také praví svatý Ambrož, že svatý kříž poznán jest po té dště, ješto byla nad Spasitelem Pilátovým rozkázaním přibita. Na niežto bylo psáno: Ježíš Nazaretský, král židovský. A v tu dobu, když Judas svatý kříž pozdvíháše, tehda diábel u povětří volal a řka: Ó, Juda, co s učinil! Již to vizi, co sem dřieve byl duší zzískal, to již ztratiti musím. Avšak tobě to darmo nemine, vždyť se toho dočekám, žeť se nad tebú pomstím. Vzbúřím proti tobě krále jiného, jenž vieru křesťanskú potupuje, tolik nad tebú trýzni učiní, že křesťanské viery zapřieti musíš. A to se jest stalo, že Julianus, kacieř, jeho jem, na smrt jeho pro vieru umučil. Ale před tiem byl Judas pokřtěn a bylo jemu jméno křestné dáno Qviriakus anebo Quirinus. Potom biskupem byl v Jeruzalémě.
A po malých dnech svatá Helena jeho poslala, proséci, aby hřebíky svaté nalezl. Jakž to jest učinil, na to miesto šed, Bohu se pomodlil, ty svaté hřebíky nalezl, svaté Heleně dal. A potom po mnohých časiech Julianus ciesař, svaté viery protivník, zamyslil po všech vlastech to svatého kříže znamenie zahladiti. A že svatý Quiriakus svatý kříž byl nalezl, z toho naň Julianus lítější byl. Proněžto jeho jieti kázav, dlúho trýzniv, až by se pohanským modlám modlil. A když tomu svatý Qviriakus nijakž nepovolil, kázal jemu pravú ruku utieti a řka: Ta ruka mnoho jest psala proti těm, ješto se našim bohuom modlé. Jemužto svatý Qviriakus vece: Nemilostivý pse, dobře s mi učinil, že s mě té ruky zbavil. Neb prvé než sem v Jezu Krista věřil, ta hřiešná ruka mnoho jest listuov psala proti těm, ješto v svaté křesťanské vieře stojie. A proto dobře se stalo, že s mne nad ní pomstil. Tehda Julianus, kteréž najvětší muky mohl vymysliti, těmi kázal svatého Qviriaka mučiti a naposledy jeho prsi ostrým mečem prokláti kázal. A tu skonal a Bohu se dostal.
Měsiece máje dne šestého svatého Jana, apoštola i evanjelisty, v oleji vařeného, o němžto se takto píše
Svatého Jana, apoštola i evanjelisty, v oleji vařeného dnešní den svatá cierkev pamatuje. O tom se tak píše, že když svatý Jan v té vlasti, ješto Efezus slove, slovo božie kázáše, kázal jeho soudce té vlasti jmúc k modlám pohanským nutiti. A když jim svatý Jan nechtěl povoliti, poslali list k ciesaři Domiciánovi. Na kterémžto listě ohyzdně svatokrádcem ho napsali a bohovým potupníkem a ukřižovaného člověka následovníkem. Tehda
