libost zavěroval se král, to, což by na něm ta mladá děvečka prosila, třeba li polovici jeho královstvie, chtěl by jie rád uslyšeti. To děvečka od krále uslyševši, k své mateři, nepravé králové, vyšedši, radu s ní vzala, co by bylo na králi prositi. K tomu ona odpovědě: Nic jiného nepros než hlavu Jana Křtitele. Neb se toho bojieše, by král svatého Jana tresktánie poslúchaje, od sebe jie neodlúčil. Tehda děvčice z brzkostí před krále všedši, poče prositi a řkúc: Prosím, aby mi dal na okříně hlavu Jana Křtitele. To král uslyšav, zamútil se pro to, že se byl zavěroval, aby ji na všem uslyšal. Proněžto nechtě jie před hostmi zamútiti, ihned poslal kata do žaláře, aby hlavu svatého Jana setna přinesl na okříně. A tak se stalo. V žaláři svatému Janu hlava sťata a v okřímě té děvčici dána. A ta děvčice dala své mateři. To uslyševše svatého Jana učedlníci, to svaté tělo vzemše pochovali.
Svatý Jeroným u vykládaní tohoto svatého Čtenie praví, že což se jest při této nevinné smrti dálo, to mezi králem a jeho nepravú královú všecko prvé lstivě bylo předspuosobeno. Což se jest král zavěroval, co li jest měla ta děvečka prositi, to vše bylo smluveno i sjednáno. Proněžto svatý Jeroným praví: Zamútil se král pro její prosbu svrchovním zamúcením, a vnitř s libostí povoluje té hrozné vraždy konati. A protož, jakž to staré Písmo pamatuje, král Erodes s svú královú božím přepuštěním, strastný život vedúce, do města Lugduna zahnáni a u velikém hubenství bydle, hanebně sšel.
V Římě hod svaté a přeslavné Sabiny mučedlnice, jenž za ciesaře Adriana mečem raněna jsúc, mučedlničské koruny a odplaty došla jest.
Měsiece srpna dne třidcátého v Římě u cesty Ostienské umučenie blaženého Zbožného, Šťastného, o nichžto se takto píše
Svatá dva mučedlníky Šťastný a Zbožný svú krev pro Jezu Krista prolili. O tom se tak píše, že sú byli jati a před Diokleciánem a Maximiánem postaveni, z nichžto starší do pohanského chrámu veden, aby se modlám modlil. Tehda svatý Šťastný
