kosti zpřeráželi jsú, aby spieše zemřeli. Ale Ježíše mrtvého nalezše, protož jeho tak jsú nechali. V ten čas jeden rytieř slepý, jemužto jméno Longin, bieše přiveden k Ježíšovi a tu ostrým kopím jeho svatý bok otevřel. Tiem úmyslem, byl li by ještě živ, aby nikoli živ neostal. Tu, jakžkoli Ježíš mrtev bieše, však přes přirozený běh z jeho svatého boku tekla krev a voda. Nepravi, kopím udeřil, ani proklál, ani ranil, ale řekl: Jeho bok kopím otevřel, aby tiem rozuměti dal, že jsú otevřiena ta vrata přesvatá, skrze něžto sedmera svátost nám na spasenie moc přijala, bez niežto nižádný člověk nemuož býti spasen. Jehožto svatého boku otevřenie dávno jest bylo znamenáno v Prvních knihách Mojžiešových. Tu se píše, že bylo přikázáno, když by Noe dělal koráb, aby na boce korába učinil okence anebo dveře, kudyžto by všel do korába všeliký národ, před potopú se ukryti moha. To okence anebo ta vrátce znamenají Jezu Kristova boku otevřenie, skrze něžto zbožná duše vejdúci, jeho svaté krve prolitie pamatujíci, před potopú tohoto hřiešného světa se ukryje. To také praví svatý Kryzostomus: Tekla krev nám na vykúpenie a voda našim hřiechuom na obmytie. A jakož praví dávnie písmo, že ta krev po kopí tekúci k Longinově ruce přijide, a když rukú očí dotekl, jenž slep bieše, prozřel. V ten čas dva z Ježíšových učedlníkóv Jozef a Nikodem s otpuštěním Pilátovým jeho tělo s kříže sněmše, v čisté prostěradlo obinuvše a podlé obyčeje židovského vonným kořením okládše, v hrob nový, v němžto nikdy žádný neležal, položivše, kámen veliký ke dveřuom hrobovým přivalili jsú.
Tu praví svatý Anzelmus, že tu Matka božie bieše a to vše opatřivši, s svatým Janem a s jinými paniemi do města jide. Tu ji svatý Jan v apoštolský duom uvedl, a tu kvieléc a ječiec, ležéci viece než sedieci, na syna vždy vzpomínajíc, plakáše.
Tuto se píše o božiem vzkřiešení
Vzkřiešenie našeho Spasitele Jezu Krista stalo se jest třetí den po jeho umučení. Při jehožto svatém z mrtvých vstání jsú některé znamenité věci, ježto slušie každému křesťanu věděti. Najprvé, proč jest, jakž jest umřel, ihned z mrtvých nevstal, ale do třetieho dne v hrobě ležeti chtěl. To jest proto učinil, aby svrchovanějí, že jest duostojně byl umřel, toho dokázal. O tom praví svatý Jeroným: Spasitel náš smrti se podložil a tři dni v hrobě byv, všecky, jenž jsú zemřeli, ujistil silnú svého božstvie mocí, třetí den z mrtvých vstal.
Druhé slušie věděti, proč jest svého slavného z mrtvých vstánie do dne súdného nečekal, aby se všemi
