Viviána, staršieho i mladšieho, ať svého úřadu službu činie, a ostav doma Alexandra, ať tvého hostě střeže. A jakž to ten posel pověděl, tak svatý Concordius ujem za ruku hostě svého Mamertina, k těm svatým biskupóm přivedl. Jehožto svatý Amator otázal a řka: I koho s to s sebú přivedl? Svatý Concordius vece: Svého hostě Mamertina vedu. K tomu svatý Amator vece: Náhle, nenieť čist, jeho ven vyžeň, s námiť býti nemuože. A když jeho hnali, Mamertin, před nimi padna, poče s pláčem prositi, aby se nad ním smilovali. Tehda k němu svatý Amator vece: Náhle vstana jdi k svatému Germanovi, a cožť ten káže, to učiň. A jakž to brzo vece, tak svatý Mamertin, z toho viděnie se probrav, k svatému Germanovi upřiemo šel a před ním pokorně padna, jemu své viděnie pověděv. Od něho svatý křest přijal. Odtud oba spolu se zdvihše i šli k hrobu svatého Concordie. A tu jsú mnoho diábluov v hadové postavě nalezli. Kterýmžto hadóm svatý German na púšť jíti kázal, aby viec nižádnému neškodili.
Potom svatý Mamertinus v zákon svatého Benedikta všel a po některých časiech opatem učiněn. Za jehožto opatstvie byl jeden duchovní jménem svatý Marianus v tom klášteře, skrze něhožto Buoh mnoho divuov činil, neb Bohu slúže, na světě u veliké sprostnosti bydlel. Jednoho času, když jeho lotři na cestě oblúpili, jeden pláštěk zedraný jemu ostavivše, pryč s jeho rúchem jidechu, poče po nich volati svatý Marianus a řka: Vraťte se zase, aj toť, nalezl sem peniez v plášťku zavázán, vezměte, snadť vám jeho třeba bude. Tehda se lotři ihned navrátivše, pláštěk i s peniezem vzali a jej naha ostavivše, pryč zašli. A tak té všie noci i sem i tam blúdivše, k svatému Mariánovi se vrátili. Jimžto svatý Marianus vítanie vzdav, jich nohy pokorně umyv a jakúž mohl potřebu dav, ku pokání je navrátil. Potom svatý Mamertinus a svatý Marianus, mnoho časuov svatý život vedúce, Bohu se dostali.
Měsiece září dne osmého narozenie blahoslavené Panny Marie bohorodice, o niežto se takto píše
Již se raduj, všecka říše kuoruov anjelských, již se vesel, vešken dvuor siení nebeských. Již se utěš, všeho světa národ lidský, již děkujte Hospodinu, všecky tváři lidské Bohem stvořené. Vstaňte již s jistú nadějí, všichni hřiešní, slyšiece tak přeslavnú novinu o narození tak přesvaté děvky, jižto sobě zvolila svatá Trojice. Toť jest ten den tak přežádný, před věky v svaté Trojici tajnici skrytý, z nebeského pokladu vyňatý, všemu světu na útěchu i na spasenie. Ó, kterak před jejie porozenie časem vešken svět
