co závist zlého činí v rozličných staviech, ten hřiech závist pravdy netrpí, a čehož sám nemože mieti, toho na všech zlostí dobývá a neb postíhá. Ač který opat nebo starosta chce v svém sboře čest a duchovenstvie ploditi, musí od svých mladších proti sobě křivých řečí mnoho trpěti, protož ne vždy slušie všem řečem věřiti. A když knieže Spytigneus zvědě, že Vít opat s tovařistvem pryč zašel, Němce jednoho šeredného opatem učinil. A když ten Němec v opatstvie se uvázal, první noc, na jitřní vstav, uzřel, ano svatý Prokop otec u jedněch dveří stojí, zpodepřev se i promluvi k tomu opatu Němci a řka: Od koho ty, Němče, zde máš moc vlásti? Co zde činíš? K tomu ten opat vece: Mocná ruka, knieže tu mi jest moc dal, abych tiemto klášterem, doniž sem živ, vládl. Svatý Prokop k němu vece: Náhle ucti se a beř se pryč, dokudž hanby neduojdeš. Pakli toho neučiníš, věz to, žeť pomsta božie na tě přijde. A to řekl i zmiza. To viděnie Němec opat za obludu přijem, poče na to nic netbati. Potom čtvrtú noc Němec opat k jitřní šel, ukáza se mu opět svatý Prokop a řka: Němče, proč si mé řeči nepřijal, a já tě přieznivě napomenul. Věz to, Němče, žeť sem já synóm mým duchovním u Hospodina uprosil tohoto kláštera obydlé, ale ne tobě, Němče, kterýžto si neprávě tuto všel, ač tě knieže tu moc dal, ale jáť ji tobě odjímám a zapoviedám dnešní den, aby zde déle nevládl. A to řekl svatý Prokop i poče toho opata Němce prudce berlú bíti. Tehda opat nic nemeškaje, k kniežeti s brzkostí přijev i poče jemu praviti, kterak mu se jest přihodilo. To knieže uslyšav, u velikém se obdivě užasl, ale že v srdci zlost začal bieše, té až do své smrti nezuostal. A když podlé tohoto světa běhu Spytigneus umřel, po něm knieže Vratislav v Čechách vévodú byl, knieže bohobojné, spravedlivé i všie cti plné. A když boží službu snažně miloval, nad jiné kláštery klášter svatého Prokopa miloval. A zvěděv, že Vít opat v Uhřiech bieše, své posly poň poslal, aby se zase do svého kláštera vrátil. Tu se vrátivše, kniežetem ctně do kláštera zase uvedeni, a což sú prvé nedostatkuov trpěli, to sú skrze svatého Prokopa prosbu všeho dobrého dosti jměli, Bohu mnoho časuov potom slúžili a jeho svaté se milosti dostali, s nímž kralují na věky věkuov. Amen.
Měsiece črvna dne desátého v Římě hod svatých sedm bratruov, synuov svaté Felicitatis, o nichžto se takto píše
Svatá Felicitas měla sedm synuov, jimžto jména sú byly tato: Januarius, Felix, Filip, Silvanus, Alexander, Vitalis, Marcialis. Všech těch sedm i s mateří přikázaním Antonia ciesaře starosta Publius
