Kristofora na té lavici posaditi a provazy přivázati a pod ním oheň, smolú potrušujíc, zažžéci. Ta se ta lavice na kusy zlámala a svatý Kristofor odtud bez úrazu vyšel. Potom jej kázal král k jedné kládě přivázati a tři sta rytieřóm naň střéleti. V tu dobu každá střela, jeho nedojdúc, u povětří ostala a král mně, by se jeho házeli, jal se jemu posmievati. Tehda jedna střela, zase se navrátivši, v oko králi uhodila, a tak jeho oslepila. Tu k němu svatý Kristofor promluvi a řka: Zítra já svuoj život dokonám a ty, nemilostivý násilníku, z mé krve bláto učiníš a svého oka pomažeš a k svému zraku navrácen budeš. Tehda ho král, ihned vyvedúce, kázal stieti. Tu se svatý Kristofor Bohu pomodliv, ihned sťat. A král jeho krve málo vzem, oka svého pomazal i řekl: Ve jméno Boha Kristoforova. A jakž to brzo vece, tak ihned okem prozřel. Ten král v Jezu Krista uvěřil a ihned volati kázal, kto by proti Bohu a neb proti svatému Křistoforovi co mluviti směl, aby byl ihned zahuben. Tak se svatá viera plodila Bohu na čest, jenžto v nebeském království v své slavné chvále přebývá věky věkuov. Amen.
Měsiece črvna dne sedmezcietmého v Efezu hod svatých sedm usnulých, o nichžto se takto píše
Sedm svatých znamenitých božím divem usnulých svatá cierkev pamatuje, kteřížto jsú byli rodem z toho města Efezu, v němžto svatý Pavel kázal, těch časuov, kdyžto ciesař Decius kraloval. Ten křesťanuov velmi nenáviděl, proněžto do toho města Efezu přijev, kázal dělati chrámy diáblovým modlám prostřed města, aby nižádný minúti nemohl, by se prvé modlám nepomodlil. V ty časy kázal křesťanuov hledati, aby
