jal se tomu listu posmievati a plinuv naň, na zemi jej povrhl a toho, jenžto ten list přinesl, nabiti se jeho kázal. A takto svatému Antoniovi vzkázal: Veliká jest tobě práce a péče o tvých mnišiech. Protož tobě slušie věděti o mé popravě, kterak já popravuji. Potom ten vévoda na jeden velmi krotký kuoň vsedl a tak jeda, s něho se svalil. Kterýžto kuoň nikdy toho dřiev nečinil, tak jeho šeredně zhryzl, že třetí den hanebně umřel. Potom svatý Antonius, byv na světě pět ke stu letóm, v boží službě ctně se starav, skonal a Bohu se dostal. To se jest dálo po božiem narození tři sta a třidceti let.
Měsiece ledna dne dvacátého v Římě hod svatého Fabiána papeže, o němžto se takto píše
Svatý Fabián byl jest měštěnínem římským. A když papež v Římě umřel, všecka se obec sebravši chtiechu jeho papežem voliti. Mezi něžto když také svatý Fabián přišel, chtě zvěděti, koho volé, stkvúcí holub přiletěv na jeho hlavě sedl. To obec uzřevši, jeho papežem volichu. V kteréžto slávě jsa, poslal po rozličných vlastech čtrnácte učených posluov, aby na vše strany snažně se zeptajíc, svatých mučedlníkuov životy, kterak sú pro křesťanskú vieru svú krev prolili, vše pořád popsali. To také o svatém Fabiánu mistr Hajmo popsal, že svatý Fabián ciesaři zapověděl, aby na Velikú noc mezi jinými zbožnými na službě boží nestál, dokudž by se svých hřiechuov nezpoviedal. A potom, když svatý Fabián třinácte let papežem byv, kázal jemu Decius ciesař hlavu stieti. A tak se jest Bohu dostal. To se jest dálo po božiem narození po puol třetiem stu letech.
Téhož dne svatého Šebestiána, o němžto se takto píše
Svatý Šebestián byl jest velmi bohobojný sluha boží a byl jest měštěnínem
