nechaly podlé přikázanie.
Pašije vedlé položenie svatého Jana u Veliký pátek
Svatý Jan, apoštol a euvanjelista, milý apoštol Ježíšuov, jenž snažně všecky jeho skutky znamenal, popsal, že Ježíš s apoštoly vyšel do jedné zahrady za potok před město, jemužto jméno Cedron. Do té zahrady bieše často předtiem vcházel, aby tu své mladšie učil a jim své svaté slovo kázal. Proč jest do té zahrady všel a tu jat býti chtěl? To jest proto učinil, nebo byl li by v domu jímán, byl by hospodář přátely svolal, s nimižto Ježíše bráně, byl by mnoho lidí ranil anebo snad i zabil. Tomu Ježíš nechtěl, ale do zahrady šel, aby všem znáti dal, že se jest v domu krýti nechtěl, ale v zjevném miestě dobrovolně se postavil. To miesto Jidáš dobře věděl, neb tu s Ježíšem často chodil bieše. A když Ježíš v zahradu všel, propověděl k svým apoštolóm a řka: „Poseďte tuto a jáť odejdu a maličko se pomodlím. A vy se modlte, abyšte nevešli v pokušenie, totižto aby pokušenie nad vámi nemělo svítězenie. Neb jakžkoli mě v pravém člověčenství vidíte, že se dám jieti, vázati i na smrt vésti, však by nebylo ve mně skryté pravé božstvie, nemohlo by býti skrze mú smrt hřiešných vykúpenie.“
V ten čas pojem tři apoštoly, svatého Petra, Jana a svatého Jakuba, od jiných apoštoluov podál odjide. A to proto učinil, neb jakež je na hoře Tábor pojal ty tři apoštoly na svědectvie, aby se jim tu v blahoslavené světlosti zjevil, takež je na modlitbu pojal, aby jim tu své truchlé člověčenstvie ukázal. Tu jest promluvil k nim a řka: „Truchla jest ve mně duše má až do smrti.“ Tu jest tělesně promluvil, jako by řekl: Truchel sem, dokudž mú smrtí hřiešných nevykúpím. To jest řekl i od těch tří apoštoluov se vzdálil, jako by kamenem dovrci mohl. Tu poklekl nahýma kolenoma, své svaté ruce k nebesóm vzvedl, s slzami Bohu Otci se pomodlil a řka: „Otče Bože, muož li to býti, vzdal tento kalich ode mne.“ Strach tělesný jeho obcházieše, protož tak, smrti se boje, mluvieše. Všakž ten strach svú svatú milostí ohradil a Bohu Otci svú vuoli dal a řka: „Ne vuole má, ale tvá se vuole staň. Ó, hřiešný člověče, ješto se často boží vuoli protivíš, znamenaj snažně, kterak tvój milý Jezu Krist pro tě svú vuoli Bohu Otci vzdal. A když tu modlitbu Ježíš dokonal, k těm třem apoštolóm se navrátil a nalezl je spiece. I pověděl k nim a řka: „Nemohli ste jediné hodiny bdieti se mnú?“ A to řekl, opět se na tom miestě na modlitbu vrátil a tu se Bohu Otci týmiž slovy pomodlil, takež poklekl jako dřieve.
V tu hodinu strašná mysl jeho člověčenstvie
