umrlčie a strašné sny mievají. Pakli krve mnoho mají, tehda červené barvy ve snách vídají. Protož, jako praví mistr pohanský Aristoteles: Dobří lékaři po snech přirozenie člověčie poznati mají. A takoví snové se nezračují, ale jedno přirozenie vnitřnie znáti dávají. Třetí snové jsú od nebeských hvězd mocí vlitie. A tiť se snové pod dalekým rozumem znáti dávají, jakožto se přiházie každému podlé jeho přirozenie. Některým se zdá, by jim zub ve snách vypadl. To jim po hvězdě znáti dává, že jim přietel umře. Někteří, jakožto žáci v škole slívy zobí a neb višně, ti najevě rádi biti bývají. A tak o všech o jiných obyčejiech, jakžto kto zvykati vídal. Čtvrtí snové jsú Bohem a neb anjelem zjeveni jako o budúcích věcech, jako Jozefovi o tomto svatém dietěti anebo o proroctví, jakožto jest měl svatý Daniel prorok. Anebo jest také diáblovým navedením, jakožto praví Aristoteles o jedněch lidech. A také Písmo o tom mluví, že diábel zlé sny přinášie pro lidské oblúzenie. A protož, že všeliký člověk nevie, kterým činem od kterého přirozenie jest přišel a neb pošel, protož ve sny nenie bezpečno věřiti, ale Bohu poručiti, aby je ráčil v dobré obrátiti. Pakli by kto měl od Boha ve sně jisté zjevenie, má tomu s právem věřiti a Boha chváliti.
V Brytaní v městě Kanturia svatého Tomáše biskupa, o němž se takto píše
Svatý Tomáš, kanturský biskup, když jest byl u dvora angličského, uzřev mnoho nepořádných věcí, od dvora se vzdálil a kanturskému arcibiskupu se poručil. Ten jeho alcipřištem učinil. A potom jeho prosil tolik, až úřad kancléřský na králově dvoře přijieti musil. A to jest proto učinil, aby kostelních práv od zlých lidí bránil. V kterémžto úřadě tak jeho král miloval, až jeho po skončení arcibiskupově arcibiskupem učinil. V kterémžto stavu tak povýšeném svatý život vedl, v žíni po nahém životě chodil u velikém utrpení, postě se rozličně svuoj život trudil. A tak své náboženstvie tajiti uměl, že v počestném rúše chodě, v tom svém dóstojném stavu, všem se dobrým přijednávaje, své svaté skutky, kterakž mohl, přikrýval a to zvláště v obyčeji měl, že na každý den zvláště čtrnácti chudým, před nimi klekaje, nohy jim umýval a potom je nakrmě, každému z nich čtyři střiebrné penieze dal.
Zatiem poče na něm toho dobývati, aby což sú dřevní králi, ač proti právu kostelních věcí, držali, aby on téhož potvrdil. Jehožto, když jemu povoliti nechtěl, proti sobě králóv i jiných kniežat hněv
