A ten kámen v senovském kostele jest až do dnešnieho dne. Potom svatý Lupus, veda svatý život a mnoho divuov čině, skonal a Bohu se dostal.
Měsiece září dne sedmého hod svatého Mamertina, o němžto se takto píše
Svatý Mamertinus najprvé byl pohanem. A když jeden čas svým se modlám modlil, tu stoje, jedniem okem oslnul a jedna mu ruka uschla. Odtud se tak domuov vrátiv, poče mysliti a řka: Snad sú se moji bohové na mě rozhněvali a toto na mě přepustili. Tehda tak pomysliv, jide do chrámu, chtě se bohuom pokořiti. Tu jej potka jeden muž poctivý, jemužto jméno bylo Savinus, a ten jeho poče tázati, kterak by se jemu přihodilo. Jemužto svatý Mamertin odpovědě: Své sem bohy rozhněval, jdu tam, chtě se jim pokořiti, zda by se nade mnú smilujíc, mě ještě uzdravili. K tomu Savinus vece: Blúdíš, bratře, vzievaje diábly bohy! Ale radímť, aby šel k svatému Germanovi, alcisiodorskému biskupu, jehožto rady uposlechneš li, zdráv budeš. To svatý Mamertin uslyšav, ihned na tu cestu šel. A toho dne přišel k tomu kostelu, kdežto svatý German biskup pochován, tu se poklonil. Že v tu dobu déšť veliký šel, do jedné peleše, jenž nad kostelem svatého Concordia bieše, vjide, aby té noci tu odpočíval.
A když svatý Mamertin spáti počal, zjevilo se jemu jedno divné viděnie. Zdálo se jemu, že jeden muž, přišed před dveře té peleše, poče zváti svatého Concordia, jehožto svaté tělo mrtvo leželo v hrobě, a takto řka: Poď na hody, tu, ještoť jsú se sebrali svatý Peregrin a svatý Amator se mnohými biskupy. Jemužto svatý Concordius z hrobu odpovědě a řka: Nemohu nynie tam jíti, neb mám jednoho hostě, jehožto musím střieci, aby jeho hadové, kteřížto zde bydlé, nezahubili. To ten posel uslyšav, šel pryč a po malém času zase se vrátiv, poče volati a řka: Svatý Concordiáne, vstaň, zovu tě na hody a pojmi s sebú Viviána,
