Munetanské hod svatého Urbana, papeže a mučedlníka, o němžto se takto píše
Svatý Urban byl jest po svatém otci Kalixtovi papežem, za jehožto časuov křesťané velikú nenávist a násilé od pohanóv jsú trpěli. Potom byl Alexander ciesařem, jehožto matka jménem Amena křesťanka byla, jižto svatý Origenes na vieru byl obrátil. Když ta jistá Amena svého syna, ciesaře, za křesťany, aby jich nedal zamučovati, poprosila, na tom ji syn uslyšal, křesťanóv s pokojem nechati kázal. Zatiem byl jest v Římě ciesařuov úředník i starosta jménem Almachius, ten bez přestánie křesťanstva nenáviděl i kázal svatého Urbana naleznúc před se přivésti. A když jeho se čtyřmi kněžími a s jinými křesťany nalezše před starostu přivedli, dal jemu starosta vinu z toho, by pět tisícuov lidu od bohuov odvrátil a svaté Cecilie poklady pobral. K němužto svatý Urban vece: Jelikož já mohu znamenati, viece ty pro lakomstvo na svaté lidi nevražíš než pro svých bohuov čest. Ten poklad svaté Cecilie, na nějžto se ptáš, skrze chudých lidí ruce již jest na nebesa šel. Tehda starosta kázal svatého Urbana před modly vésti, aby jim obět vzdal. Ale on té modle v tvář plinul a Bohu se pomodlil a ihned ta modla spadši dvamezcietma pohanských kněží do smrti zabila. Zatiem starosta kázal svatého Urbana s jeho tovařistvem železnými klikami dráti a potom jim kázal hlavy stínati. A tak sú se Bohu dostali.
Tehdyž v městě v Medioláně svatého Dionyzie, biskupa i zpovědlníka, jenž v Kapadocí odsúzen jsa u vězení, na púšti pro křesťanskú vieru skonal. A to svatý Ambrož s duostojnú ctí schoval jest.
Měsiece máje dne dvacátého devátého hod svatého Ducha, o němžto se takto píše
Z starých mudrcuov pověděnie, že nic bludnějšieho nenie než tu drzost v srdci mieti, ktož chce vše
