k svatému Petru vedl, aby jeho aqvilejským biskupem posvětil. Tehda svatý Ermagoras od svatého Petra ten úřad přijel, aquilejským kostelem vládna, duostojně slovo božie kázáše. A zatiem jeho pohané jemše umučili.
A potom svatý Marek s svatým Petrem do toho města, ješto Alexandria slove, poslán. A tu jest najprvé slovo božie kázal. A tak jest byl veliké pokory svatý Marek, že sobě palec uťal, aby nebyl na kněžský úřad svěcen, sebe za neduostojného maje tak duostojnému úřadu. Ale svatý Petr z boží pomocí to přemohl, svatého Marka, biskupem posvětiv, do Alexandrie poslal. A on tam přišed, snažně slovo božie kázal a mnoho svatých divuov učinil, slavně svatú vieru rozplodil. A když v jednu chvíli na Velikú noc svatý Marek mši slúžieše, sebravše se pohanských chrámóv biskupi, provazem jeho za hrdlo uvázavše, po městě vláčili. A tu jeho svaté tělo tak se trudně zedralo, až kamenie, ješto po uliciech ležalo, od jeho svaté krve se červenáše. Potom do žaláře vsazen. A tu se jemu anjel zjevil a jeho posilnil. A též noci Ježíš Kristus se jemu zjeviv, vece: Marku, muoj euvanjelisto milý, tobě buď pokoj. Neboj se, nebť sem já s tebú a skuoro tě z této práce vyvedu. Potom nazajtřie svatého Marka, z žaláře vyvedše, po městě opět vláčili, volajíc a jemu se posmievajíc. Tehda svatý Marek, když jeho tak vláčiechu, spěv svoji ruce, Hospodinu se poručil a řka: Hospodine, v tvoji ruce porúčiem duši mú. A to řekl, skonal. To se dálo za Nera ciesaře, jenž jest kraloval po božiem narození šedesáté a druhé léto. Tehda pohané, když to tělo pochopivše, chtěli je spáliti, všecko povětřie se zamútilo, blýskota a veliké hřímanie bylo, tak že utiekali, kam kto vida. A zatiem křesťané to svaté tělo pochopivše v kostele, jakož jest hodno bylo, na poctivém miestě pochovali. Nadto, chtěl li by kto věděti, které by byl postavy svatý Marek, byl jest člověk střédmé postavy, dlúhonosý, nízkých obočí, krásných očí, málo nális, obdlužné brady, střédmých let, nášediv, hluboké mysli, přiezni nelstivé, ale velmě upřiemé a božie milosti plný. Potom po božiem narození let tři sta šest a šedesát za časóv Lva ciesaře Benátčané do Benátek to svaté tělo přinesli a na čest Bohu a svatému Marku krásný kostel sú učinili. Potom Pán Buoh na oslavenie a na zřiezenie světu svatého Marka svatosti ukázanie bez čísla jest divuov učinil, jemužto buď chvála na věky věkóv. Amen.
Měsiece dubna dne šestmezcietmého v Římě svatého Marcellina biskupa, o němžto se takto píše
Svatý Marcellinus devět let a čtyři měsiece římským kostelem vládl. Jehožto ta dva ciesařé Dioklecián a Maximián když k modlám pohanským
