jedúc, před sebú toho oslíka hnali, neb jest obyčej té vlasti, že když kupci s kúpí s velblúdy jedú, vždy oslíka před nimi ženú, neb velblúdi neradi upřiemo jdú, ale před sebú osla vidúce, jíti po něm upřiemo jdú. A když lev svého oslíka poznal, velmi řeva, poče ocasem v zemi bíti. Jehožto se velblúdi užasli, musili, kamž lvovi libo, i s svými břemeny jíti. To bratřie uzřevše, svatému Jeronýmovi pověděli. Jimžto on vece: Hostem svým, bratřie milí, nohy umýte a jim svú almužnu dajte a nad tiem božie vuole čekajte. V tu hodinu poče lev, po klášteře běhaje, k každému bratru se radovati, jako znamenati dávaje, že což byl potratil, to zase již nalezl.
Tehda svatý Jeroným k bratřím vece: Jděte, bratřie, a těm hostem, ješto nynie budú, potřebu připravte. Netáhl toho svatý Jeroným dořieci, až posel přiběhl, svatému Jeronýmovi pověděl, že jedni hosté rádi by s ním mluvili. K nimžto on když vyšel, všichni před ním na zemi padli, aby jim vinu odpustil, pokorně prosili. Jimžto svatý Jeroným odpovědě a řka: Své pryč pobeřte a cizieho nechajte! Tehdy oni počeli svatého Jeronýma prositi, aby ráčil polovici oleje, kterýž s sebú nesli, k své potřebě vzieti. Jimžto se on dlúho brániv, přijieti musil. A ti kupci v túž váhu oleje na každé léto jim dávati slíbili a svým potomním po sobě dávati přikázali.
Těch časuov, jakž se to v starých knihách paměti píše, božie služba ještě po kosteléch nebieše pořádně zpósobena, ale zpievali a čtli každý, kterakž kto mohl a uměl. Tehda Teodozius ciesař papeže Damazie poprosil, aby někomu učenému zjednánie hodin a kostelnieho pěnie zpuosobiti poručil. Jehožto nábožnú prosbu papež hotově uslyšav, věda svatého Jeronýma v umění a v múdrosti svrchovaného muže, tomu tu práci poručil. A tak se jest, jakž Buoh chtěl, stalo, že svatý Jeroným v tu se práci uvázav. Najprvé žaltář, kterak jej na jitřniech pěti mají, zjednal a na skonání každého žalmu Gloria patricizojazyčný text, chvála buď Otci i Synu i svatému Duchu, všem řiekati ustavil. A potom zjednal epištoly a čtenie i rozličného pořádu zjednánie, které kdy rok do roka čísti zpuosobiv, z Betléma papeži a kardináluom poslal. A to jest vše potvrzeno až do dnešnieho dne. Potom skonav v starosti svá léta, byv živ na světě osm a devadesáte let a šest měsiecuov, skonal. A blízko od božieho hrobu jest pochován.
Měsiece října dne prvnieho v městě Remis svatého Remigia, biskupa i zpovědlníka, o němžto se takto píše
Svatý Remigius, jakž to dávná kniha pokládá, krále frančského i jeho zemi na křesťanskú vieru jest obrátil. A měl hospodyni bohobojnú, bylo jméno jejie Godoldis, ta se s pilností snažila, chtiec svého hospodáře na křesťanskú vieru obrátiti, i nemohla. A když po některém času
