pochovávaní svaté apoštoly szovu, kteřížto tvé svaté tělo připravie k hrobu, od nichžto jako mými rukami vlastními pochována budeš. Duostojno a hodno jest, aby od mých zvolených synuov, jimžto sem Ducha svatého seslal, tvé tělo slavně bylo pochováno. Kteréžto pochovánie miesto mne samého služebně učinie tvému tělu. To řekši anjel, na nebesa se vrátil.
V tu hodinu, když svatý Jan v tom městě, jemužto Efezus řiekají, slovo božie kázáše, v nebesiech velmi pohřmělo a ihned oblak s nebe sstúpil, jeho pochopiv, přes ty přese všecky vlasti v krátké hodině svatého Jana přinesl a před samým domem svaté královny posadil. Tu svatý Jan na dveře potlúkl i všel. Jehožto Matka božie uzřevši, radoštěmi se podivivši i zaplakala a jemu milé vítanie dala a vece: Pomni na to, milý Jane, že mi jest tebe muoj milý syn miesto sebe za syna dal a mě tobě zvláště poručil. Aj toť, již s tohoto světa, jsúc pozvána, puojdu k mému milému synu a tobě mé tělo mrtvé porúčiem, nebť jsem slyšala, že jsú se židé uradivše mezi sebú, zjednali a řkúce: Střežme toho pilně, když Ježíšova mátě umře, jejie tělo pochopiece upalme. Proněžto toť přikazuji, když mé tělo k hrobu ponesete, aby tuto ruozku, mně anjelem danú, před mými nosidly nésti kázal. To uslyšav svatý Jan evanjelista, vzdechnuv k Matce boží vece: É, by tuto byli všichni apoštolé, ať bychom duostojné a hodné pochovánie učinili! A jakž to brzo svatý Jan vece, tak všichni apoštolé, divnú boží mocí se před jejím domem uzřevše, počechu se diviti a řkúce: Která jest toto novina, pro nižto jest nás Hospodin tuto divně spolu snesl? V tu hodinu svatý Jan, z domu vystúpiv, je uzřev, všem milé vítanie jim vzdav, promluvil k nim a řka: Bratřie milí, vězte to, že naše milá královna, našeho milého Ježíše Krista matka, již s tohoto světa do nebeských siení pozvána k svému milému synu. Protož na tom se pomněte, aby nižádný z vás neplakal, kdyžť skoná, nebť by ihned lidé řekli: Aj toť, ti, kteřížto z mrtvých vstánie jiným káží, ti se viece než jiní bojiece smrti, pláčí. Tu mile spolu pomluvivše, před ni všickni jidechu. Na něžto Matka božie mile vezřevši a milostivě jim vítanie davši, mezi nimi sedla. A tak, ano lucerny a sviece hořie až do třetie hodiny noci, uzřechu, ano Ježíš bez čísla s velikým zástupem anjeluov s patriarchami i s proroky i se všemi jinými svatými se k ní přiblížil i vece: Poď ke mně, má zvolená matko! K němužto ona vece: Hotovo jest srdce mé, milý Hospodine, muoj milý synu, hotovo jest srdce mé. V tu dobu Hospodin k apoštoluom se obrátiv i vece: Tělo matky mé vezmúce na údolé, ješto Jozafat slove, neste a tu hrob nový naleznúce, tělo jejie do něho vložte a mne pak až do třetieho dne, ažť se zase k vám
