Měsiece zářie dne dvacátého osmého v Čechách hod svatého Václava mučedlníka, o němžto se takto píše
Když tomu všemohúcí milost božie chtěla, aby se viera křesťanská spoře rozmnožila, Svatopluk, moravský král, od svatého Cyrulla, moravského arcibiskupa, svatý křest přijal. A potom, když bratr svatého Cyrulla jménem Metudius po jeho skončení miesto něho moravským biskupem byl učiněn, tehda české slovutné knieže jménem Bořivoj a jeho bohobojná kněžna, svatá Lidmila, v tom městě, ješto Velehrad slove, tu, ješto tehdy moravského arcibiskupstvie stolec bieše i hlava, v kostele svatého Víta od blahoslaveného arcibiskupa Metudia svatý křest oba přijala.
V těch časiech to slovutné knieže měl jest dva syny. Jeden slul Zbyhněv a druhý slul Vratislav. Tehda Zbyhněv, nemnoho na světě přebyv, umřel a Vratislav po něm kniežetem v Čechách ostal. Potom to slovutné knieže Vratislav s svú kněžnú, jížto jméno bylo Drahomíř, měl dva syny, svatého Václava a nemilostivého Boleslava. A když Vratislav knieže s pravým srdcem křesťanskú vieru milováše, na to jeho kněžna Drahomíř nic netbala, ale pohanských modl vždy se přidržela. Potom po těch časiech to šlechetné knieže Vratislav, svatého Václava tiem úmyslem, aby potom českým kniežetem byl, svaté Lidmile jeho chovati dav, skonal. A jeho kněžna Drahomíř v druhého syna v Boleslava se uvázavši, ku pohanským modlám jeho všemi činy vedla.
Ale ten předrahý květ prvý v České zemi v svaté vieře vzkvetlý, svatá Lidmila, vnúčka svého, svatého Václava, svatému Čtení podlé křesťanské
