toho dne činí, Bohu chválu vzdali a za vešken svět Hospodina prosili. Protož každému zbožnému slušie toho dne všem svatým nábožně poslúžiti, ktož chce jich svaté prozby účasten býti.
Měsiece listopada dne druhého pamět všech křesťanských dušiček, o nichžto se takto píše
Památný den všem dušičkám, prvý den po všech svatých, svatá cierkev ustavila jest zvláště proto, aby ty siré duše, ješto nižádného na světě nemají, aby je pamatovali, aby aspoň obecné křesťanské služby, kteráž se po všem světě děje, účastny byly. Neb jakož píše mistr Petr Damianus: Jeden svatý, jemužto řiekali Odilio, došed toho, že v Ciličské vlasti často povyk u povětří od diábluov slýchán jest, ani toho žalost mají s velikým křikem a řkúce: Běda nám, že skrze almužny a modlitby dušičky z našie moci vynímají! Proněžto tento svatý Odilio ustavil jest po všech svých klášteřiech, aby prvý den po všech svatých obecná zádušnie služba za všecky duše byla. A potom toho obyčeje svatá cierkev po všem světě potvrdila jest až do dnešnieho dne.
Při kterýchžto dušéch má patera věc znamenána býti. Najprvé o těch, kteréžto v očistci sú, kteří co a proč to trpie. Druhé, kto sú, ješto je mučie. Třetie, kde je to miesto, ješto duše čistiec se trpie. Čtvrté, vědie li to, co se za ně zde děje dobrého. Páté, znají li se duše na onom světě.
Jakož o prvniem slušie znamenati, že sú trojí, ješto očistec trpie. První sú, ješto se zpovídajíc, pokánie svého nevyplnivše, zemřeli sú. Ti pekla zbaveni sú. Ale v očistci za všecky hřiechy trpěti mají tak dlúho, jakž Bohu všemohúcímu libo jest. Avšak muož býti hřiešného člověka na skončení tak veliké skrúšenie,
