ať dá Hospodin milost mistra tvého, jakož jest dal Elizeovi, učedlníku Elie, kterýžto jest byl ustavičně s ním dotavad, až ho Hospodin v povětří zdvihl od něho, neb zajisté zlosti veliké trpieše od velikých nenávistníkuov, ješto s ním v nenávisti mluviechu a řkúce: Aj toť, jest učedlník nepravého proroka, božieho ustavenie přestupníka. To uslyšav Elizeus, nezúfal v ničemž od mistra svého, a protož což na Bohu prosil, dvoje přispořenie Ducha svatého obdržal. Takež kterakžkoli svatý Pavel mnoho měl učedlníkuov milých, však v žádném neodpočíval duch jeho jako v tobě, Timotee, nebo ty si s ním trpěl rozličná pokušenie i bez čísla mnohé truchlosti, a to si učinil s velikým a pokorným srdcem. Zajisté ty s sám jediné duostojen byl obdržeti takých daruov podařenie. Toť také buď známo, milý bratře Timotee, že když svatého Petra s kříže sňali, jeho svatá hlava s tělem v celosti zuostala. Ale když svatého Pavla sťali, od těla hlavu vzemše, mezi jiné sťaté do jámy zavrhli, že jie křesťané potom dlúho nalézti nemohli.
A když mnozí časové přešli, tu jámu král vycíditi kázal, tu sú s rozličným chamradím svatého Pavla hlavu vyvrhli, mimo nižto jeden šťastný pastýř jda, na svú huol ji zdvihl a podlé stáje svých ovcí postavil, nad nížto po tři noci nebeskú světlost viděl. A šed do města Římského i pověděl pánu svému, že takovú světlost viděl. Po jeho řeči ten jistý jeho pán vyšed túž světlost viděl a do města se zase vrátiv, římskému patriarše a kněžím i kniežatuom i všem starostám pověděl, kteřížto šedše ohlédali a ohledavše řekli jsú: Zajisté totoť jest hlava svatého Pavla. Vyšed Fabellio patriarcha ze všeho Říma s množstvím, vzem hlavu i nesl ji na zlatém stolci i pokusiechu se chtiec svatého Pavla hlavu k jeho svatému tělu přiložiti. Tehdy patriarcha poče toho brániti a řka: My to vieme, že v tomto městě v dávné časy mnozí světí jsú smrt vzali, jichžto údové i hlavy od pohanuov jsú rozmetány a potom neshledány. Protož této hlavy k jeho svatému tělu nesmiem přiložiti, ale vyložiec tělo svatého Pavla v Bohu položme a k Bohu prosbu snažnú vzdajme: Jest li toto jeho svatá hlava, přijednaj se k jeho svatému tělu. Tu jemu všichni povolichu, a jakž řekl patriarcha, tak jsú učinili. Tu se tělo k své svaté hlavě obráti i spoji se tak cele i tak krásně, jakžto kdy za jeho zdravie. Ten div vidúce, všickni slavně chválu Bohu vzdali, jenžto kraluje v svém veleslavenství na věky věkuov. Amen.
O Nerovi, ciesaři ukrutném, takto se vypisuje
Potom, jakž to praví jeden mudřec Aristotileš: Malé zablúzenie na počátce
