vece: Divno mi jest do tebe, Valentine, že Boha svého světlostí nazýváš. Jest li to tak, mámť jednu slepú dceru. Navrátí liť jí světlost zraku ten tvój Kristus, všecko, což mi kážeš, učiním. Tehdy svatý Valentin snažně se Bohu pomodliv, té pohance zrak navrátil. Proněžto všichni z té čeledi křest přijali a Bohu se dostali. Zatiem ciesař, v své zlosti se zatvrdiv, svatému Valentinovi hlavu stieti kázal. A tak ten svatý svuoj život skonal a Bohu se dostal.
V městě Rumis svaté Juliány děvice, o niež se takto píše
Svatá Juliána děvice byla za jednoho starostu, ciesařova úředníka, oddána. Za něhožto nikterak jíti nechtěla, jeliž by se pokřtil. Proněžto její otec kázal ji svlekúce metlami bíti a v moc tomu starostovi dáti. K nížto starosta, chot její, vece: Má milá Juliáno, proč mě tupíš? Proč ty mne nechceš? Jemužto ona vece: Zajisté to věz, dokudž se nepokřtíš, mým hospodářem nikoli nebudeš. K nížto on vece: Má milá choti, tohoť já učiniti nemohu, nebo by mi ihned ciesař hlavu stieti kázal. K tomu svatá Juliána vece: Když se ty tak svého ciesaře bojíš, nevelíš mi se pak věčného ciesaře báti. Proto, což chceš, to učiň, jinak mne mieti nebudeš. Tu řeč starosta uslyšav, o všem se nad ní rozpačil i kázal ji metlami bíti a za jejie vlasy od jitra až do poledne rváti a kázal rozškvařiece olovo na její hlavu léti. A když jí to nic neuškodilo, kázal ji, řetězy okujíc, v žaláři zavřieti.
K nížto diábel v anjelské tváři přišed vece: Jáť sem anjel boží. Poslalť mě jest Buoh k tobě, ať bych poradil, aby se nedala tak trudně mučiti. Ale modl se jich bohóm a nesendeš. Tehda svatá Juliána, ukrutně zaplakavši, poče na svém srdci řieci: Hospodine milý,
