mohu. Podiž, mé jediné narozeníčko, musíš býti své mateře krmě a v dlúhá léta v budúcích časiech hrozná pověst. A to řekši, své děťátko zahubila a polovici jeho uvařivši, druhú polovici schovala. Tehda v tu hodinu městské stráže, maso vařené počivše, do toho domu vběhli, k té smutné ženě řkúc: Náhle pověz nám, kde maso vaříš, neb ihned zabita budeš! Tehda ona, nebožka smutná, hrnec odkryvši, k nim vece: Aj toť, sem vám dobrú částku ostavila. A když oni dietěte vařeného zazřeli, hrozná je hruoza obešla, tak že mluviti nemožiechu. Tehda ona k nim vece: Jezte, mé jest dietě vlastnie, nebo já, kterakž sem je koli urodila, prvé než vy jsem ho pojedla, nebuďte měkčejší než žena, ani vám to buď ohavnějí než mně, jeho vlastní mateři. Pakli nechcete, ale já sama sniem, neb sem jeho dřieve druhú polovici snědla. To oni uslyšavše, třesúce se velikú hrózú, pryč běželi.
A potom Titus, Jeruzaléma dobyv, židovský chrám obořil, a jakož jsú židé za třidceti peněz Ježíše kúpili, takež Titus třidceti židuov dával za jeden peniez. A tak popsal mistr Jozefus v starého Písma paměti, že v počtu jest židuov prodáno sedm a sedmdesáte tisícóv a jedenádctekrát set tisícuov umřelo jest od hladu a od meče a od rozličného úrazu. Protož slušie každému křesťanu to mieti na paměti, aby se sám nemstil, kdež muože, ale Bohu poručil, neb on muože za tu pokoru odplatiti a nad protivníky lépe, než my žádáme, pomstiti nás. Neb jest sám Hospodin v svatém Písmě řekl: Mně pomstu totižto poručte a já odplatím vám věky věkuom. Amen
Měsiece máje dne třetieho v Jeruzalémě svatého kříže nalezenie, o němžto se takto píše
Svatého kříže nalezenie svatá cierkev proto slaví, neb jako toho dne svatý kříž, mnoho časuov v zemi ležav schován, svatú Helenú nalezen. A najprvé byl nalezen od Adamova syna, jemužto Seth řiekali. A to se jest stalo v ráji, jakž to se píše v Nikodemově Čtení, že když se byl Adam, první člověk, roznemohl, tehda Seth, jeho syn, před rajská vrata přišed, oleje milosrdenstvie poprosil jest, aby otce svého pomazal.
