ješto tu okolo ohně stáli, spálil. Potom za palce věšeni a s vysoka na zemi púštěni. Jimžto také když ty muky nic neuškodily, kázal starosta tři jich bratry v žalář vsaditi a svatého Kozmu a Damiána ukamenujíc ukřižovati. A to kamenie, zase se navracuje, mnohé pohany ranilo. To uzřev starosta, s velikým hněvem kázal jich tři bratry, z žaláře vyvedúc, před kříži postaviti a na svatého Kozmu a Damiána před jich očima čtyřem rytieřóm střieleti. A ti šípové, svatých nedocházejíc, mnohé pohany až do smrti ranili. Tehdy starosta, vida se ve všem zahanbena, s velikým hněvem kázal jim všem pěti hlavy stínati. V tu dobu křesťané, na ono přikázanie vzpomenuvše, ješto byl svatý Kozma přikázal, aby svatého Damiána pro dar, ješto od nemocné ženy byl vzal, podlé něho nepochovali, počechu mysliti, co by bylo z toho učiniti. A když se o to radili, přišel jeden velblúd i zavolal člověčím hlasem a řka: Ta svatá těla, nic se nestrachujíc, spolu položte. To se jest dálo po božiem narození dvě stě a osmdesáté léto.
Téhož dne svatého Forzea, o němžto se takto píše
Svatý Forzeus biskup, jehožto svatý život svatý Beda popsal tiemto řádem a řka, že když svatý Forzeus, mnoho časuov svatý život veda, skonal, uzře, ano dva anjeli k němu jdeta a třetí v odění s krásným štítem a s blýskavým mečem před nimi jde. V tu hodinu uslyšel, ano diábli volají a řkúce: Předběhněmy před něho a bojujme proti němu! To řekše, předeň předběhli i počechu se ohněm, naň mečíce, jeho házeti. Ale svatý anjel v odění, před ním jda, jeho zastieráše, ale oheň pohašováše. Tehdy diáblové počechu volati k anjelóm a řkúce: I co jeho bráníte! Však to viete, žeť jest rád prázdnú řeč mluvil, a proto s právem nemá bez pokuty před Bohem býti. Jimžto ten anjel v odění odpověděv vece: Nemá liť jiných těžkých hřiechuov, pro tyť hřiechy nezahyne. K tomu diábel vece: Jest li Buoh pravý člověk, tento nikdy spasen nebude, neb jest psáno: Neobrátíte li se k Hospodinu, nepuojdete do nebeského královstvie.
