radosti věky věkóv ostali. Jichžto těla mnoho časuov v tom kostele, ješto i dnes v Meduláně predikátoři bydlé, jsú hřběla a neb pochována. A potom ciesařovým odpuštěním do Kolína v Rýn jsú přenesena a tu až do dnešnieho dne ještě hřbie a neb odpočívají.
Hod svatého Pavla, prvnieho pústenníka, o němžto se takto píše
Svatý Pavel, prvý pústeník, jako svědčí svatý Jeroným, jenž o jeho svatém životě popsal. Když za ciesaře Decia křesťanstvo velikú trýzeň od pohanstva trpiechu, pozdvih se na púhlú púšť šel a tu v jedné skále v jeskyni čtyřidceti let bydlil, Bohu slúže. A zvláště proto byl na púšť šel, že těch časuov byla sta jata dva mládence křesťanská, z nichžto jeden z rúcha svlečen a nah jsa vešken strdí zmazán a pod jedniem dřevem na lúce posazen, aby ho tu múchy a hovada a komáři a štmelové uštípali. A druhý na krásném loži položen, ano okolo něho ptáci zpievají, potůčkové řevú, a kvietím obvěšen, tak rozkošně ležieše, ale ruce i nohy biechu svázány, až sebú hnúti nemožieše. Zatiem přišla jedna mladice nekázaná, jala se jeho drážditi, jinocha plného milosti božie. Kterýžto mládenec, vida své duši protivné pokušenie, poče trpěti, nemoha sobě jinak spomoci, svými zuby sobě svuoj jazyk uhryzl a té nestydlivé mladici mezi oči vyplinul, a tak nad zlým pokušením mocně svítězil.
Těch také časuov, když svatý Antonius, prvý mezi svatými pústenníky, jsa na púšti, na to snažně mysléše, měl zjevenie v noci, že jeden na té púšti bieše mnohem duostojnější než on i vší odplaty. Jehožto, když zítra vstav, ten boží muž Antonius, po lesu chodě, hledáše, utkala jeho divná zvěř, jiežto centaurus řiekají, puol člověka a puol koně postavu majíc. A ta zvěř jemu před se cestu ukázala. A když odtud dále šel, utkala jeho druhá zvěř, nesúci palmové ovoce. A ta zvěř od pasu nahoru člověčí postavu mějieše a po pas doluov srní potvoru mějieše. Kterúžto zvěř když sluha boží Antonius zaklel, aby jemu pověděla, která jest zvěř a kterak jí řiekají, odpovědě jemu ta zvěř a řkúc: Jsem Satirus, Buoh lesový podlé bludu pohanského. A když odtud dále boží muž pojide, utkal jeho vlk. Ten jeho až k jeskyni provodil, tu, kdež svatý
