ano mu vše pobráno, poče k tomu obrazu mluviti takto a řka: Však to vieš, kněže Mikuláši, žeť sem tě proto v svém domu zuostavil, aby mi mého zbožie ostřiehal. Proč jsi tehda zlodějóm pobrati dal? A když si to učinil, tebeť se natepu a miesto těch zlodějuov nad tebú se pomstím. A to řekl žid, ten obraz pochopiv, jal se ho trýznivě bíti. Divný Buoh divné skutky činí. V túž hodinu ti zlodějie mezi sebú to zbožie, tajně sediece, děléchu. Svatý Mikuláš, mezi ně vstúpiv, k nim promluvi a řka: I proč pro vás tak jsem nemilostivě bit? Aj, vizte, kterak jest mé tělo od ran zmodralo a až do krve zbito. Protož razi vám náhle, spěšně vstanúc k židu jděte a jemu, co jste pobrali, vraťte. Pakli toho neučiníte, všemohúcieho Boha hněv na vás přijde, tak že váš zlý účinek bude všem zjeven a nad vámi se nemilostivá pomsta stane. K němužto oni vecechu: A kto s ty, jenžto s námi mluvíš řeč tu? Svatý Mikuláš jim vece: Já sem sluha Jezu Kristuov Mikuláš, jenž sem nemilostivě od žida zbit pro váš krádež. To ti zlodějie uslyšavše, velmi sú se užasli a ihned se vzchopivše, k židu šedše, vše, kterak se jim přihodilo, židovi a žid jim spolu sobě pořád rozprávěli a jemu vše vrátili. A tu se jest dvoje dobré stalo, žid se na křesťanskú vieru obrátiv pokřtil a zlodějie, svých se hřiechuov pokavše, byli dobří.
Tuto život svaté Lucie vypisuje se
Svatá Lucia, duostojná děvice, byla jest rodem z toho města Syrakuza, slovutných přátel. Ta uslyševši, kterak svatá Hata mnoho divuov a rozličných milostí s nemocnými činieše, pojemši svú matku s sebú, čtyři léta velmi nemocnú, jiežto řiekali Eutycia, k hrobu svaté Haty šla. A když ve mše boží náhodú to Čtenie čteno, v němžto se píše, kterak jest Syn boží jednu ženu od veliké nemoci uzdravil, tehda svatá Lucia k mateři vece: Věříšli
