vysokého vzchodu doluov svrhl a ihned z jeho svaté hlavičky mozk se vykydl. To jeho matka, svatá Julita, uzřevši, že jejie dietě napřed do nebes šlo, Bohu chválu vzdala. A starosta ji samú kázal odrúce horkú smolú obliti a potom hlavu stieti. A tak ta duše do nebes šla a Bohu se dostala.
O svaté Marině takto se píše
Svatá Marina děvice byla jedinká dci otci svému, jižto v jeden čas otec u pacholíkové rúcho proměniv, jednoho opata poprosil, aby ji do zákona přijal. A když jako i jiný mníšek oblečena bieše, všickni ji bratr Marin nazýváchu. Zatiem ona božie děvice, tak se tajéci, nábožný život vedla a velmě s velikú pokorú poslušna byla. A když byla dvaceti let vstáři, tehda její otec, k smrti se přiblíživ, jie k sobě pozvav, jí snažně zapověděl, aby žádnému nepravila, by ženú byla. Zatiem svatá Marina jakžto jiný mnich drva z lesa nosieše a často se u jednoho muže v domu, z lesa jdúc, stavováše. Jehožto muže dci, jinde dietětem počevši, otci pověděla a řkúc: Mnich Marin mnú vinen jest. Proněžto z kláštera jako vinná vyhnána, tři léta s chudými před klášterem kuory a jinú almužnu berúci, o malém pokrmu živa byla. Ono dietě opatovi posláno a opat je dal svaté Marině pěstovati, jehožto jest pěstovala s velikú pokorú dvě létě, a což hanby bez viny trpěla, ze všeho Bohu děkovala. A potom opat, vida její velikú pokoru, opět ji do kláštera navrátil a ji, což najsprostnějších úřaduov bylo, poručil. To ona vše nábožně a pokorně snesla a tak v té pokoře, snažně Bohu slúžéci, skonala a Bohu se dostala. Tehda když podlé duchovnieho obyčeje jejie mrtvé tělo, chtiec čistě pochovati, umývali, nalezli, ana nebyla mnich, ale dievka. Proněžto toho se velmě užasli, což sú byli jí nevinně hanby učinili, toho sú se s velikým skrúšením káli a to svaté tělo poctivě v kostele pochovali a potom za dlúhé časy tu Pán Buoh mnoho divuov ukázal i ukazuje až do dnešnieho dne.
Život svatých Gervazia a Protazia
Svatý Gervazius a svatý Protazius byla sta syny svatého Vitalisse, a to vše, co sta měla, pro Buoh chudým rozdavše. Na jednom miestě modlitebném s svatým Nazariem a s svatým Celsem bydléc Hospodinu slúžiechu. A když je pohané jemše do Mediolána vediechu, tehda svatého Nazaria a svatého Celsa ti rytieři se nabivše, v moře
