Šťastný té modle v oči podul a ihned ta modla spadši se rozbila. Odtud veden k druhé modle a k třetí a vždy, když jie v tvář podul, tehda vždy modla padla. Naposledy veden k jednomu dřevu, ješto diáblóm pohanským bylo posvěceno. Tu svatý Šťastný poklekl, Bohu se pomodlil a na to dřevo podul a ihned to dřevo z kořen vyvrátilo se a padlo a tu i chrám i modla i oltář, vše tiem dřevem, když padlo, zetřieno. To starosta ciesařuov uslyšav, kázal jemu ihned hlavu stieti. V tu dobu jeden mezi ně vstúpiv, zavola a řka: Křesťan sem. A tomu také ihned hlava sťata. Tehda křesťané, nevědúce, kterak jemu dějí, vzděli jemu jméno Přispořený. To jest českým obyčejem řečeno Zbožný. Jichžto těla křesťané vzemše pochovali. To pohané viděvše, na potupu viery křesťanské když ta těla vykopati chtěli, diáblovým ohromením jsú posedeni. Dálo se to po božiem narození dvě stě sedmdesát a sedmé léto.
Měsiece září dne prvnieho Ježíše Nave a Gedeona prorokuov. Tehdyž přeblažené Anny prorokyně, jejiežto svatost řeč svatého Čtení zjevuje.
Tehdyž v provincí svatého Jiljí, opata i zpovědlníka, o němžto se takto píše
Svatý Jiljí z města Atenis z králového rodu pošel. A ihned zmladi k učení dán. V kterémžto učení v krátkých letech prospěl. A když jednú do kostela jdieše, jeden nemocný na ulici leže, almužny u svatého Jiljie prosil, tu jemu ihned svú sukni dal. A jakž se v tu sukni ten nemocný oblekl, tak ihned od té nemoci zdráv byl. Jednú také když svatý Jiljí jdieše, utka jeho jeden muž, jehož had bieše uštnul velmi. A jakž svatý Jiljí zaň se Bohu pomodlil, tak ihned ten jed zapudil a ten muž zdráv byl. Z jednoho také člověka, an v kostele mezi lidmi vola, diábla vypudil.
A když otec jeho a mátě zemřeli, všeckno zbožie chudým pro Buoh rozdal a sám, boje se světské chvály, zamyslil odtud pryč jíti. A když tak k moři na břeh pojide, uzřel koráb s mnohem lidí, pro velikú búři na moři tápaje. To uzřev svatý Jiljí, za ně se Bohu pomodlil a ihned ta búře přestala.
