pro miloště navštěvováše, vzdychajíc a túžéci po svém milém synu. A když se jejie srdce jednoho dne u velikém túžení znamenitě zažhlo, již přielišného túženie snésti nemohúc, v tu dobu u veliké brzkosti anjel Gabriel z nebes k ní sstúpil a tu se jí s velikú světlostí ukázal, s počestným poklečením se jí pokloniv, jí jejie skončenie zjevil a řka: Zdráva buď, Matko božie, královno nebeská, přijmi požehnánie vzkázané od svého milého syna. Dávámť to tvé svaté milosti věděti, že třetí den umřeš a již tebe syn tvuoj milý se vší nebeskú říší vesele čeká. A toť jsem ruozku palmy z ráje přinesl, kterúžto ruozku po svém skončení před svými nosidli nésti kážeš.
Této všie řeči potvrzuje svatý Augustin v jednom kázaní o jejiem svatém skončení, takto řka: Když ten přeslavný čas přišel, v němžto milý Ježíš Kristus svú milú matku k sobě s tohoto světa do nebes vzieti chtěl, obyčejného archanjela k ní poslal, aby jí jejie skončenie zjevil. A to proto učinil, aby se nezamucovala, neb od přirozenie každý člověk, smrti čekajíci, má v srdci zamúcenie. Ten archanjel, před ní se postaviv, od jejie syna poselstvie k ní promluvil a řka: Čas jest, praví Hospodin, syn tvuoj milý, abych tě sobě, matko, vzal. Jakož jsi, matko milosti plná, vešken svět svú slavnú svatostí obradovala, takež obvesel chvalně všemohúcieho Boha Otce přiebytky a utěš mých všech svatých duchy. Jižto vidúce tvé chvály předuostojné ke mně přinesenie a převýšeného povýšenie, v jistostě se potvrzují, že jich přiebytek, věčně v tvé světlosti přebývaje, se zavierá. Račiž jíti, ó, přesvatá, s veselím. Ó, milosti plná, nezamucuj se, jdúc od světa tak lstivého, všie zlostí naplněného, vejdeš tudiež v nebeské sieni, ostavieci matné nebezpečného života věci. Avšak proto nepřestaneš prositi za hřiešné tiem obyčejem, jakež já kterakžkolivěk nejsa z tohoto světa, sstúpil jsem na tento svět, abych osvietil ty, kteřížto jsú na světě, takež tvá přesnažná prosba prodlí se vždy až do skončenie světa všem, ktož na světě bydlé. A protož, ó, má milá matko, nevzhrozuj se, ani tebe straš rozlúčenie tvého tělesenstvie, neb s pozvána k věčnému životu, k nepřestalé na věky radosti, k velikému odpočívanie pokoje, ke všie radosti beze všeho utrpenie, k nepřístupné světlosti. V kteréžto světlosti přebývati budeš v slavné chvále se mnú, svým milým synem, stvořitelem všeho světa. Však to vieš dobře, matko milá, že jsem já život věčný, kochánie nade všecky rozkoše, utěšený jsem přiebytek, o němžto nižádný vymluviti nemuože, světlost bez temnosti, beze všie práce tiché odpočívanie a všecka slavná dobrota. Protož kdež jsem já, tuť tebe, svú milú matku, vezmu k sobě, a tebeť nikdy od sebe neodlúčím. A nižádný, ktožkolivěk do mých otpočívadl přišel, nebyl by nikdy
