korúhev pochopiv, mezi své svaté tovařiše vstúpiv, s dobrú myslí promluvil a řka: Náš přešlechetný vévoda Mauricius o našem věrném tovařistvu, ješto jest před našima očima sešlo, kterak jsú sladce pro Hospodina svú krev prolili, k vám jest krásně promluvil. A já také ne pro to sem v svém odění tuto korúhev vzchopil, abych proti našim nepřátelóm svítězil, ale abych vám tu radu dal, abychom všechno tělesné oděnie od sebe odvrhúce, v duchovnie oděnie svatých skutkuov se oblekli. A zdá li se vám takto, ciesaři vzkažme: Tvojiť jsme rytieři, ciesaři, ale sluhyť jsme Jezu Kristovi, s tebú jsme povinni pro obecné dobré rytieřsky na všech miestech státi, ale Hospodinu v pravé vieře s právem máme slúžiti! Od tebe máme za naši práci tělesnú, ale od Hospodina věčnú odplatu! A protož to věz, že v tom úmysle silně stojíme, že chcme pro Jezu Krista všecky muky trpěti a v jeho svaté vieře až do své smrti státi! To poselstvie ciesař uslyšav, do jich obrácenie se rozpačiv, kázal všem svým lidem, aby brzo ten zástup obehnali a to svaté rytieřstvo, jakž mohúce, zbili.
V tu dobu, ktož by byl na to hleděl, kromě leč by kamenné srdce měl, musil by zaplakati, vida, ani jako panny, ruce před sebú držiece, stojie, ano je na vše strany sekají, střielejí, bodú, koňmi tlačie, jich rúcha svlačiece, hlavy jim rozvracují, z jich břich třeva vyvlačujíc, a to vše na potupu křesťanské viery. Avšak, jakž Buoh chtěl, někteří z nich nejsú zbiti a ti v rozličných vlastech, slovo božie snažně kážíc, vieru křesťanskú slovutně jsú vzplodili.
A když tak ty svaté zbivše, pohané, mezi se jich statek děléc, pijíc a jedúc, vesele seděli, pojide náhodú mimo ně jeden muž šedivý, jemužto jméno bylo Viktor. Jehožto když pohané seděti pobiedichu, chtěl li by s nimi jiesti, počel jich svatý Viktor tázati, kterak by tu pro ohavenstvie mezi toliko zbitými mohli tak vesele jiesti a píti. Tehda jeden mezi nimi odpovědě a řka: Tyto lidi sme pro křesťanskú vieru zbili. To svatý Viktor uslyšav, s velikým vzdešením vece: Ó, kterak bych já šťastný byl člověk, bych byl tu s nimi sšel. Tehda oni jeho otázachu: Azda s ty také křesťan? K tomu svatý Viktor vece: Jsem sluha Jezu Kristuov. Netáhl toho dořéci, až oni se vzchopivše, na tom miestě jej zahubichu. Ó, ta duše za jinými do nebeského královstvie šla. Zbiti jsú tito světí po božiem narození dvě stě osmdesáté léto.
