potom pro vieru křesťanskú radostně smrt podstupováchu a trpiechu. Tehdy milý svatý Pantaleon z tak velikého daru všemohúciemu Bohu poděkoval.
V tu hodinu jeden rytieř pohanský, vida, ano se pro svatého Pantaleona zázrakové a divové dějí, přiskočiv k svatému Pantaleonovi i rozvrátil jemu hlavu. Tehdy vzezřev k nebesuom, spěv ruce svoji, vece: Milostivý Ježíši Kriste, učiň milost svú nade mnú a udělaj konec mučení mému. A porúčiemť v ruce tvé mú duši. A tak ihned duši pustil, kterážto do věčné radosti nesena jest.
Tehdy pohané vzemše to tělo svaté, na prach sú je spálili. Potom křesťané tajně přišedše i pohřebili ten prach v městě Nikomedia řečeném.
Tuto se vypisuje o svatém Viktorinu, biskupu a mučedlníku
Viktorin svatý biskup, drahý boží mučedlník, byl jest v Římě rodu kniežecieho a bratra měl svatého Severina. Ti bratřie divně jsú s sebú přebývali. Milujíce se v Hospodinu, lásku bratrskú k sobě měli a duchovní milost v srdci nesli, že sobě spolu slúžili a nikda jsú se nerozhněvali, jedno Pánu Bohu s pravú věrú slúžili. Písmo svaté, žalmy, desatero božie přikázanie, životy svatých i svaté Panny Marie, Matky božie, a čtenie Jezu Krista nade vše milovali. A tento zákon křesťanský držali, přikázanie božie plnili a chovali se od smrtedlných hřiechuov a vieře křesťanské mnohé učili, o Jezu Kristu všudy kázali i matku jeho i všech svatých.
A když jim otec a mátě byli zemřeli a veliké zbožie po sobě zuostavili, tehdy svatý Viktorin s svým bratrem, svatým Severinem, spolu se poradivše a s naučením Ducha svatého rozprodali všecko, sedm forberkuov, vinice, domy, hrady, na svaté a chudé vydali pro jméno boží i šli na púšť. I byli tu sedm let, postiece se a klečiece na modlitbách, krmě a pitie zelíčko s vodú jim bieše. A tak Bohu slúžili dobrovolně a svobodně, spolu se učiece a kážíce, hodiny spolu řiekajíce, ctní dva kněžie a bratřie v Bohu bydléce.
Tehdy svatý Viktorin, boje se hřiechu, že s bratrem rozmlúval, a zdálo se jemu, by se tu boží milosti nedoslúžil, požehnal bratra a vzem odpuštěnie i bral se na další poušť,
