otpovědě: Pelagia mně dějí. Ale pro mé marné okrašlovánie lidé mně řiekali Perla. Tehdy biskup její skrúšenú pokoru uzřev, jie v svatém pokání potvrdil a ihned ji pokřtil. A v túž hodinu uslyšán hlas, ano diábel volá a řka: Ó, převeliké násilé, kteréž trpím od tohoto zlého kmetě. Zlořečený ten den, v němžto s se narodil, aby mi se protivil, nebo si mú všicku naději zrušil.
A potom opět jedné noci, když Pelagia spáše, přišed diábel a ji ubudiv, k ní vece: Paní Pelagia, co sem já tobě kdy učinil zlého! Azdali sem tě velikým bohatstvím a velikú ctí neokráslil! Pověz mi, prosím tebe, zda sem tě kdy zamútil. Chciť to skládati a na všem tobě shověti, jediné mne neostávaj, ať pro tě nebudu v potupu křesťanuom. Tehda svatá Pelagia se požehnavši, na diábla podula. A diábel ihned zmizal. A potom třetí den vše, což jměla, svatá Pelagia rozprodavši, mezi chudé rozdala. Po těch časiech v jednu hodinu, když se žádný nenadál, svatá Pelagia tajně vstavši pryč zaběhla a na horu Olivetskú všedši, pústenníkové rúcho mužské na se vzemši, v jedné malé peleši sobě bydlo učinila. A tu Bohu u velikém utrpení nábožně mnoho let slúžila. A tu mnoho dobrým lidem v známost všedši, bratr Pelagius jí všichni řiekali.
Potom pak po některých časiech jeden nábožný jáhen, sluha toho svatého biskupa, do Jeruzaléma na poklonu přišel. Jemužto biskup byl rozkázal, aby po všech svatých pokloně jednoho svatého pústenníka jménem Pelagia se doptaje, jeho navštievil a řka: Navštěv jeho, svatýť jest člověk! A když ten jáhen jej navštievil, mně, by muž byl, a ona jeho dobře poznala, neb jeho, v světském stavě jsúc, byla vídala. Ale on jie nepoznal, neb pro jejie strastné bydlo jejie dřevnie krása byla se v churavú postavu obrátila. K němužto svatá Pelagia vece: Ještě li máš biskupa? K tomu on vece: Ještě, pane. A ona k němu vece: Rci jemu, ať za mě Boha poprosí, nebť jest pravý apoštol a sluha boží. Tehda ten jáhen od nie šed, třetí den opět se k ní vrátiv, na dveře potlúkl. A když jemu žádný neotevřel, k okenci přišed, ji, ana umřevši leží, uzřel. Zase k biskupovi se vrátiv, jemu pověděl. Tehdy biskup s žáky a s duchovními, k tomu svatému tělu přišed, zádušní službu nábožně odpěl. A v túž hodinu jejie tělo z peleše vynesli, nalezli, ano žena byla a tu se tajéc a Bohu snažně slúžéc, v pústenníkovém rúše bydléc, svuoj život skonala. Tu oni Bohu poděkovavše, s velikú ctí to svaté tělo pochovali. To se jest dálo po božiem narození dvě stě let.
Měsiece října dne devátého hod svatého Dionyzia biskupa, o němžto se takto píše
Svatý Dionyzius boží mučedlník svatým Pavlem jest na vieru obrácen. O tom se tak píše, že když toho
