král, u pohanské vieře jsa, velmi nábožnú královú měl. A ta jeho nikoli na křesťanskú vieru obrátiti nemožieše. A když jednú veliká vojska z Němečských vlastí naň do Frančské země táhniechu, král Klodoneus králi křesťanskému slib učinil, pomohl li by jemu od těch Němcóv, chtěl by křesťanskú vieru přijieti. A když se jemu podlé všie jeho vuole zvedlo, tehda nad nimi ihned mocně svítězil, k svatému Remigiovi šel a na něm svatého křtu nábožně poprosil. Jehožto když k křtidlnici přivedli, nikdiež svatého křižma nenalezli. Zatiem poletě holub, nesa na hrdle křižmařík s svatým křižmem, kterýžto svatý Remigius vzem, krále pokřtiv pomazal. A ten křižmařík chovají kanovníci v tom městě Remis až do dnešnieho dne a z toho křižmáře, křižmo berúce, všecky krále frančské maží pro věčnú pamět božieho divu. A potom svatý Remigius, mnoho velikých divuov učiniv, skonal a Bohu se všemohúcímu dostal.
Měsiece ledna dne čtrnáctého v Kampaní v městě, jenž slove Nola, hod svatého Felicia, kněze a zpovědlníka, o němž se takto píše
Svatý Felix před Bohem byl velikého duostojenství a od pohanuov veliké protivenstvie trpěl. A kolikrátžkoli před pohanské modly vozen, jakž na ně svatý Felix podul, tak ihned ty modly padnúce se zlámaly. A když jednú slovo božie v Římě kázáše, počechu ho pohané hledati. To on zvěděv, mezi jedny stěny vstúpiv, tu se skryl. A ihned božím divem pauci tak jeho spředu zakryli, že jeho žádný nalésti nemohl. A potom odtud vyšed, tři měsiece se tajil u jedné vdovy, od niežto pokrm měl, avšak jí všech těch dní v tvář nikdiež nevezřel. Potom po některých časiech svatý Felix skonal a před Římem, tu, ješto slove Pincis, pochován.
Měl jest také svatý Felix druhého bratra, jemužto také řiekali Felix. Toho také pohané k svým modlám nutiechu, jimžto on vece: Nechajte mne, puojdu li já tam před vaše modly a na ně podmu jako muoj bratr, rozbijíť se vaši bohové. V jedny časy také pohanský biskup přišed k němu vece: Otče, aj toť, Buoh muoj, když uzřel, a ty k němu jdeš, tak jest ihned před tebú pryč běžal. Jehožto když sme otázali, proč pryč běží, odpověděl nám a řka: Svatosti toho otce svatého nemohu trpěti. A protož, otče svatý, když se tebe muoj Buoh bojí, velmi viece já se tebe mám báti. Jehožto svatý Felix, svaté vieře naučiv, pokřtil. A když pohané v jeden čas své modle se modléchu, svatý Felix, drže v své ruce list, na němžto páteř bieše napsal, před tu modlu přistúpiv, vece: Jest li toto pravý Buoh, pověz mně, co já toto v ruce držím.
