městě vláčiti a potom hlavu stieti. Tehda svatý Jiří k Bohu nábožně se pomodlil, za to prose, aby ktož by kdy jeho umučení pamatoval a začkoli Boha poprosil, aby jeho Hospodin milostivě uslyšal.
V tu hodinu hlas z nebes přišel a řka: Co s prosil, Jiří, v tom si uslyšán. V tu hodinu jeho svatá hlava sťata a duše do nebes vzata. Zatiem Dacianus když se na svú sieň zase vrátil odtud, přišed oheň z nebes, jej i s jeho sluhami spálil. To se také v jedněch knihách píše, že když jedněch časuov mocně se křesťané sebravše, chtiece Jeruzaléma dobyti na pohanech, vojensky táhniechu, zjevil se jednomu svatému knězi jeden sličný mládenec a řka: Vězte to, že svatý Jiří jest tohoto vojska vuodce. Protož jeho svatých kostí nětco vezměte s sebú, a on s vámi rád ostane. A když křesťané, Jeruzalémské město oblehše, počechu ho silně dobývati a pohané se velmě ostražitě počechu brániti, tak že žádný nesměl po řebříku na městckú zed vstúpiti, tehda svatý Jiří zjevil se v odění bielé barvy povlečeném, červeným křížem znamenaném, ponúkaje křesťanuov, aby za ním bezpečně po řebříku lezli. Jehožto oni uposlúchavše, města sú dobyli a všecky pohany zbili.
Téhož dne u Vlašiech v městě, ješto slove Valencia, hod svatých kněží Felicia a Fortunáta, když biešta v řečeném městě velikú stranu na vieru křesťanskú obrátila, od vévody Kornelia v žalář vsazena a na padle pověšena jsúc, dým trpěla. A potom hnáty jim zbivše v kolo vpletli a potom mečem sťata.
Týž den svatého Vojtěcha biskupa, o němžto se takto píše
Svatý Vojtěch byl jest rodem z Čech znamenitých a bohobojných lidí. A když jest od svého dětinstva až do své starosti Bohu snažně slúžil. A když pražský biskup umřel, tehda svatý Vojtěch miesto něho biskupem volen, na čtvero jest kostelnie zbožie dělil. Jednu částku dával na boží duom, druhú kanovníkóm, třetí chudým, čtvrtú sobě a pútníkóm. Na každý den dvanácte chudých k svému stolu pozval, svuoj život rozličným utrpením za obyčej trudil a Bohu se ve dne i v noci modlil, lože v svém pokoji krásně připravené měl, ale v noci kámen hlavě podložil a na zemi léhal, nemocné a strastné milosrdně navštěvoval.
A když jednoho času svatý Vojtěch vida rozličné lidi, ani hřešiece, mnozí boha hněvají, pozdvih se pryč a v rozličných se vlastech i v Římě stavil. Naposledy na jeden ostrov přišed, slovo božie kázal, mnoho protivenstvie trpěl od těch lidí. A odtud přes řeku
