Ne já, ale Hospodin. A jakž jemu ruce na hlavu položil, tak ihned diábla od něho vyhnal. V tu hodinu ciesař vece: Robátko, rozmysl se a vzdaj obět bohuom našim a ohavně nesejdeš. A když jemu svatý Vít nikterak nepovolil, kázal jeho i s Modestem, pěstúnem jeho, v žaláři zavřieti. A ihned okovy s nich spadly a nebeská světlost žalář osvietila. To ciesař uslyšav, kázal svatého Víta v horúcí pec uvrci. A když jemu to nic neuškodilo, lva lítého naň vypustili, a ten se proti němu pitomě postaviv, nic jemu neučinil. To ciesař uzřev, kázal svatého Víta a svatého Modesta s svatú Krescencí, pěstúny jeho, opak ruce sviežíc, přes trám táhnúc věšeti. A ihned se vše povětřie zakalilo, země se potřásla, veliká hřímota přišla, chrámové pohanští se zbořili a pohanské modly spadše mnoho pohanuov zbily. To všecko ciesař uznamenav, pryč odtud běžal, tepa se pěstma v srdce a řka: Nastojte, že sem od malého roběte přemožen.
Zatiem anjel boží ty svaté rozvázal a ihned v tu hodinu vezřevše nalezli se u jedné řeky, a tu se Bohu modléce skonali. Jichžto těla jedna bohobojná paní pochopivši, zjevenie od svatého Víta měvši, na poctivém miestě pochovala.
O svatém Kviriku a o jeho mateři takto se píše
Svatý Qvirikus byl jest syn jedné nábožné paní, jížto řiekali Julita. Tehda když ta nábožná paní veliké násilé nad křesťany viděla, vzemši dietě, svatého Qvirika, jenž tehdy tří let vstáři bieše, do jiné se vlasti s ním brala. A tu ji pohané, ana dietě na rukú nese, před Alexandra starostu přivedli. To jejie dvě dievce uzřevše, od nie jsta utekle. Od niežto dietě starosta vzav, když nechtěla oběti bohóm vzdáti, kázal ji svlekúc novými žilami bíti. To děťátko vida, ano matku tepú, žalostivým hlasem plakáše. A zatiem starosta, děťátko na luoně přitúleje, je celováše, ale dietě hlavu od něho za obyčej mrzkoštěmi chýléše a obracováše, a jako děti činie, na matku se ohlédaje, svými nehty tvář starosty dráše. Tehda starosta se rozhněvav, děťátko, svatého Qvirika, s
