daruov nechtěl. Ale rozkázal, aby klášter tiem zbožím založil. A to když ten král učinil, přijev opět k svatému Jiljí i poče jeho snažně prositi, aby ráčil na svú práci ten klášter vzieti. Tomu svatý Jiljí dlúho se bránil, avšak toho krále prosbu uslyšav, v ten klášter se uvázal. V kterémžto klášteře rozliční lidé mnohá utěšenie skrze svatého Jiljie mievali.
To uslyšav král Karel, svatého Jiljie prosil, aby ráčil k němu přijeti. Jehož svatý Jiljí prozbu uslyšav, k němu se bral. A když jej král uzřel, milostivě jej přijal a podlé sebe jej posadiv, poče s ním o spasení duše mluviti i o rozličných přieběziech. A zvláště vece svatému Jiljí: Prosím tvé milosti, rač za mne Boha prositi, neboť sem se velikého hřiechu dopustil, jehož sem se nikdy nezpoviedal, ani ho tobě pověděti smiem.
A když v první neděli, ješto tehdy přišla, svatý Jiljí mši slúže, za krále Boha prosieše, zjevi se anjel svatému Jiljí, na oltáři list položil. Na němžto psán bieše králuov hřiech. A také to psáno bylo, že ten hřiech svatého Jiljí modlitbú jest tomu králi odpuštěn, ač se chce toho hřiechu viec potom uchovati a věrně se zpoviedaje káti. Na konci toho listu psáno bieše, že ktožkolivěk svatého Jiljí za který hřiech bude prositi a slíbí to, že se toho potom viec chce uchovati, jistě odpuštěnie toho hřiechu obdrží. A když svatý Jiljí list s oltáře sněm, královi pokázal, ihned král, svuoj hřiech poznav, před svatým Jiljím pokorně klekl a rozhřešenie přijal.
Odtud svatý Jiljí se ctí se vrátiv do města Neumašenského, jednoho kniežete, jenž tehdy bieše umřel, syn vzkřiesil. Po některých časiech bratří své o převrácení kláštera od nepřátel předpověděv, do Říma šel. A tu listuov dobyv od papeže a dvoje dveře cypřišové, na nichž obrazy svatého Petra a svatého Pavla ryty biechu, uprosiv u papeže, pustiv je do řeky Tiberim, Bohu poručil. Odtud domóv jda, jednomu dnú zlámanému zdravie uprosil. A když se do svého kláštera vrátil, ty jisté dveře cypřišové na břehu ležiece nalezl. Z toho pochválil Boha, že bez překážky je ráčil zachovati, a tu Bohu na čest ty dveře u svého kostela zavěsiti kázal. Potom Ducha svatého zjevením smrt svú zvěděv, tělo božie přijem a zase bratřím Boha prositi kázal, duši pustil. A ta duše do nebes šla s anjelským pěním přeslavně.
Tuto se vypravuje život svatého Saviána a svaté Saviny
Svatý Savianus a svatá Savina, sestra jeho, měli sú otce pohana, jemužto jméno bylo Savin. Byl muž múdrý a rodu znamenitého. S první ženú měl syna Saviniána a s
