metlami mrskati. A za svého manželstvie podlé svého stavu svrchu drahá rúcha noséci, a žíni na nahém životě neb hrubé ostrosti sukni nosila. A potom z svého věna špitál učinila a tu nemocným, strastným, chudým, malomocným, kterakžkoli nečistým hlavy myla, rúcho prala a před nimi klekajíc, pokrm jim přidávala. Rúcho jejie v tom vdovství bylo velmi sprostné a chudě zplacené. A to jí velmi milé bylo s chudými ženami na kázaní sedati. Měla jest také mistra Konráta, člověka bohobojného, jemužto jako v duchovniem zákonu potvrzená na všem poslušna byla. Pakli ji kdy co zamútilo, toho nikdy k srdci nepřipustila, ale vždy ze všeho Bohu dieky vzdávala. To jest také svatá Alžběta v obyčeji měla, že velmi ráda o chudobě mluvila a častokrát, za mužem ještě jsúc, před svými pannami, sprostný pláštěk na svú hlavu vzdějíc, řiekala takto: Já, dá li Buoh, budu žebříc choditi a pro mého Jezu Krista mnoho strasti trpěti.
A když svá léta, nábožně Bohu slúžéci, ctně zvedla, k smrti se přiblíživši, k jedné své panně tajně řekla: Již se ten čas blíží, v němžto Hospodin přátel svých k sobě pozóve. A potom jedné noci, již nemocná ležéci, těm, ješto okolo nie sediechu, vece: Co bychom my učinili, by se nám tuto diábel ukázal? A to řekši, poče velikým hlasem volati a řkúc: Utec, utec! A potom po malé chvíli vece: Nuž, již mluvme o milém Ježíšovi, neb se již puol noci blíží, v kterúžto hodinu ráčil se naroditi a v jeslech položen býti. A to tak jasně mluvila, jako by nic nemocná nebyla. A v túž hodinu uznamenavši, že se jejie skončenie blíží, svého zpovědlníka k sobě povolavši, jemu tajně pověděla a řkúc: Otče milý, měj se hotov, aby nade mnú svatý próvod pěl, neb mi se jest v tuto hodinu Ježíš Kristus zjevil a řka: Má zvolená, poď ke mně do věčného přiebytka! A potom málo pomeškavši, odpuštěnie od těch, ješto při ní byli, vzemši, pustila duši. A ihned nebeská vuoně vešken duom naplnila. Z něhožto sú všickni Hospodina pochválili. A potom mnoho divuov svatých Buoh skrze svatú Alžbětu učinil, mrtvé křiesil a nemocné uzdravoval.
