přišli. A že v té řece mnozí, sem i tam chtiece jíti, toniechu, špitál slovutný učinil. A všecky přes tu řeku pro Buoh přenosiechu a mnohé chudé přijímajíc do své hospody, pro Buoh potřebu jim dáváchu. A když tak svatý Julianus svých se hřiechóv snažně kajieše, uslyšal o puol noci jeden hlas volajíc a řkúc: Juliáne, pro Buoh, převez mě! Tehdy Julianus brzo se vzchopiv a jakžkoli veliký mráz bieše, na onu stranu přepluv, chudého, an zimú mře, nalezl. Jeho do svého domu uvedl a veliký oheň učinil, toho svého hostě ohřieti chtě. Ale uzřev, an se nemuože shřieti, na svém loži jeho položiv, přioděl. V tu dobu jemu ten chudý host vece: Juliáne, poslalť mě jest k tobě Buoh, ať bych pověděl, žeť jest již tvé všecky hřiechy odpustil a že oba s svú hospodyní skóro skonáta. A to řekl ten host i zmizal. A svatý Julianus s svú hospodyní Bohu snažně slúže i skonal. A jakež se na světě věrně kál, takež nebeské královstvie přijal.
V kraji Pariziacenském hod svatého Patricie, o němžto se takto píše
Svatý Patricius ten jest byl těch časuov po božiem narození tři sta a osmdesát let. A když v jednu dobu v tom království, ješto Škocia slove, o božích mukách, před králem stoje, berlú se podepřev, kázáše, přihodilo se, že nechtě, berlu na královu nohu nastaviv, krále velmi ubodl. Tehda král za to maje, by jeho svatý Patricius z úmysla ubodl, a za to maje, by jinak svaté viery přijieti nemohl, než tiem činem pro Jezu Krista přetrpě, protož tu bolest přetrpěl. To svatý Patricius uznamenav, velmi se podivil a svú modlitbú krále, jenž tráven byl, uzdravil. A to na Bohu zvláště uprosil, aby v té vlasti nižádná jedovatá tvář živa býti nemohla. A to jest až do dnešnieho dne.
Toho také obyčeje byl svatý Patricius, že když znamenie svatého kříže uzřel, s velikú pokorú se poklonil. A když se jemu jeden čas přihodilo, že jda, jednoho krásného kříže neuzřev minul, v tu hodinu počechu jemu řieci: Kterak se jest to přihodilo, otče svatý? Proněžto svatý Patricius nic jim k tomu neodpověděv, k Bohu modlitbu učinil, aby jemu to ráčil zjeviti, proč by se jemu to přihodilo, že jest kříže nezazřel. Tehda božím divem uslyšal jeden hlas, pod zemí volajíci a řkúci: Proto s kříže nezazřel, neb já, pohan, tuto sem někdy pochován a nejsem hoden toho, by nade mnú znamenie svatého kříže stálo. To uslyšav svatý Patricius, kázal odtud kříž na jiné miesto přenésti. A potom svatý Patricius, svatý život veda, skonal a Bohu se dostal.
