vody svatého křtu vynímají. Po mnohých časiech kacieřstvo Arianovo po všie zemi Lambardské se mocně plodieše, nebo jim Konstantin ciesař nakladen bieše. Tehda Julius papež zamyslil i k tomu přivedl, aby Euzebius v tom městě Vercellis biskupem byl, neb to město tehdy najslovutnější bieše. To kacieři uslyšavše, všecky dveře u kostela zavřieti kázali i zahraditi. Tehda svatý Euzebius, přišed do města Vercellis, před svým kostelem, jenž ve jméno svaté královny bieše založen, tu poklekl a nábožně se Bohu pomodlil a ihned se všecky dveře otevřely. Potom svatý Euzebius těm Arianovým kacieřuom veliký protivník byl, proněžto Konstantina ciesaře proti sobě velikého nepřietele měl. Protož rozhněvav se Konstantin ciesař, kázal svatého Euzebia jieti a jej v moc kacieřuom dáti, kteřížto se veň uvázavše a jeho dlúho bičovavše, s vysokého schodu za hrdlo jej strhše, nahoru jej opět násilím vtáhli, proněžto se velmi zbil a tu mnoho krve prolil. A když jim v jich bludiech nepovolil, jeho ruce opak svázavše, provazem jeho svaté hrdlo osidlavše, tak jeho po sobě do jednoho města, jemužto Scitopollis řiekají, hanebně přivedše, v jednom úzkém žaláři jej zavřeli. Ten žalář tak strastný bieše, že ani se skloniti, ani nóh ztáhnúti, ani se obrátiti mohl, jediné ramenoma a lokty hnúti mohl. Po těch časiech Konstantinus ciesař umřel a po něm Julianus ciesařem byl. Ten se všem slíbiti chtě, všeckny biskupy jaté i zahnalé odezvati kázal, a tu také Euzebius vypuštěn byl. Potom po smrti ciesaře Juliána po něm Jovián ciesařem byl, za něhožto kacieři bujeti nesměli. Tehda se svatý Euzebius k svému kostelu do města Vercellis vrátil a tu jej vešken lid slavně přijal. A když po malých časiech opět se kacieři rozmnožili, duom svatého Euzebia obstúpivše, odtud jeho trýzniec vyvedše, ukamenovali. A tak se jeho svatý život skonal. To se dálo po božiem narození po třech stech letech padesátého léta.
Tuto se vypravuje život svatého Štěpána papeže, o němžto se takto vypisuje
Svatý Štěpán papež, znamenitý boží mučedlník, slovem božím i příkladem mnoho lidí pohanských na vieru obrátil a mnoho svatých těl rukú svú pochoval. To uslyšavši Valerianus, kázal jest jeho i jiných křesťanuov hledati a naleznúc přinutiti, aby anebo se modlám modlili, anebo hanebnú smrtí sešli.
