věc. Najprvé proto, aby že jest pravé tělesenstvie na se vzal, proto staré právo drže, obřezán, aby skrze jeho krve prolitie měli bludné viery lidé do jeho tělesenstvie dovedené ujištěnie. Druhé proto obřezati se přepustil, aby židé, nižádné omluvy nemajíc, nemohli proti němu řieci: Proto jsme tebe nepřijali, že si našich starších otcóv ustavenie nedržal. A třetie proto, aby se jeho svaté božstvie před diábly v jeho tělesenství tajilo, neb obřezánie těch časuov bylo jest proti počatému hřiechu. Proněž diábli vidúce, ano jeho obřezují, mněli jsú, by tomu dietěti jako i jinému hřiechu očištěnie potřebie bylo.
Třetie ten den svatá cierkev slaví pro ochtáby božieho narozenie, neb když jiných svatých křesťanská obec ochtáby ctí, mnohem viece ochtáb našeho Spasitele slaviti má, jemužto chvála na věky věkuom. Amen.
Hod svatého Bazilea biskupa, o němž se takto píše
Svatý Bazileus, biskup a mistr slovutný, kterak jest byl svatého života jednomu svatému pústenníku, jemužto jméno bylo Efrem, Buoh zjevil. Když ten svatý Efrem v jednu hodinu na modlitbách klečal a vší svú myslí u Buoh vtržen byl, uzřel jest jeden slúp plamenný do nebes zvýši a hlas nad tiem volajíci uslyšal, tak řkúci: Tak jest veliký svatý Bazileus, jako tento slúp plamenný jest zvýši. Ten hlas svatý Efrem uslyšav, do toho města Ephinea v Indičské zemi šel jest, zdali by takového a tak chvály hodného muže mohl viděti. A když tam přišel, uzřel jest svatého Bazilea, an u poctivém rúše s svým žákovstvem jde. Pomyslil v sobě svatý Efrem a řka: Jakož já vizi, nadarmo sem já pracoval. Tento člověk jsa v takéto cti, nemuož býti takýž, jakež sem já u vidění viděl, nebo my, ješto jsme po všeckny své dny práci na světě nesli, nikdy sme v takéto cti nebyli, a tento v takéto cti bydle i byl by slúp plamenný až do nebes, divné mi to jest. To jeho myšlenie svatý Bazileus skrze Ducha svatého porozuměv, kázal jemu před se jíti. Tehda svatý Efrem před svatého Bazilea jide a přišed i uzře, an plamenným jazykem mluví. Proněžto ihned svatý Efrem vece: Zajisté to vizi, žeť jest veliký svatý Bazileus a duostojný jest slúp plamenný až do nebes, neb Duch svatý skrze jeho usta mluví. I poče svatého Bazilea prositi a řka: Prosím tebe, otče svatý, aby mi u Boha uprosil, abych ihned uměl řečsky mluviti. K němužto svatý Bazileus vece: Nesnadné s věci poprosil, synáčku. Avšak, jakž se zaň pomodlil, tak ihned svatý Efrem řečským jazykem mluviti uměl.
Také se o tom píše, že byl jeden
