[Pasionál kališnický]

Praha: [Tiskař Pražské bible], 1495. Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. 42 D 36, 254 f. Editoři Stluka, Martin, Kuderová, Pavlína. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

Kterýžto kámen když v jeden kříž, v němžto mnoho jiného kamenie drahého bylo, vsadili, všecko jiné kamenie, nemoha toho kamenie krásy přetrpěti, vypadlo. Píše také mistr Jan Damascenský, že když jednú v tom městě Konstantinopolim veliký mor byl, tehda jeden robenec z prostřed lidí k nebesóm vtržen, a tu této piesni o svaté Trojici se naučil od anjeluov a potom se odtavad vrátiv na zemi, zpieval ji a řka: Svatý Bože, svatý mocný, svatý a milosrdný Spasiteli, smiluj se nad námi. A jakž tu anjelskú pieseň lidé zazpievachu, tak ihned mor přestal. A takež se skrze ty věci dovozuje, že jest Otec, Syn, svatý Duch vše jeden Hospodin, a to že jest jeden Buoh, móž se dvojím obyčejem dovésti. Neb jakž jest řekl mudřec Aristotileš, že všeliké věci vždy od některého počátka mušejí pojíti, neb nižádná věc nebyvši nemuož se učiniti sama od sebe, aby byla, ale musí od některého počátka pojíti, jakožto syn od otce a otec od děda a děd od praděda, a tak vše až do prvého počátku, jenžto jest Buoh, jenžto jest vždy v své věčnosti sám od sebe. Jakž to praví mistr Anastazius, Otec od nižádného nenie učiněn, ani stvořen, ani urozen. Druhým činem to se muož dovésti svatým Písmem. Neb tak jest psáno v Mojžiešových knihách: Slyš, lide izrahelský, Buoh tvuoj jeden jest. Neb řekl li by kto, jakžto sú byli pohanští mudrci, kteřížto sú řekli, by bylo viece bohuov, muož jich otázáno býti množstvie bohuov anebo sú sobě za jedno rovni anebo nerovni. Jsú li sobě nerovni v moci tak, že jest jeden mocnější druhého, tehda ten, jenž jest menší, nenie Buoh, neb Buoh má býti všemohúcí. Pakli die, že sú rovni v moci, proti tomu móž řečeno býti, jeden Buoh všemohúcí všecko svú mocí osáhne, kdež tehda druhý bude, když první všecko osáhl! A protož dobře řekl svatý Jan evanjelista: Třie sú, totiž ve třech osobách zřiezeni, neb jiná je osoba otcova, jiná synova, jiná svatého Ducha. Ale otcova a syna a Ducha svatého jedno božstvie, spolu rovná chvála, spolu věčné veleslavenstvie. A když je to našemu smyslu rozuměti nesnadné, jehožto smysl ochrániti nemuože, to svatá viera doplní. Tehdy to každému člověku všemi činy podobné za to Hospodina prositi, aby což jest přenesnadných o Bohu věcí, jichžto zde tělesným smyslem stihnúti nemuožem, to jemu všemohúcí Buoh v nebeském království ráčil pro jeho pravú vieru oznámiti. A v té známosti popřál přebývati na věky věkuov. Amen.

Měsiece července dne patnáctého v Sicilí hod svatého Víta, Modesta a Krescencie za Diokleciána ciesaře, o nichžto se takto píše

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 22 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).