Měsiece dubna dne čtvrtého v Medioláně skončenie svatého Ambrože biskupa, o němž se takto píše
Svatý Ambrož byl jest rodu znamenitého, jehožto otci také Ambrož řiekali. A byl jest ciesařóv úředník a soudce v Římském městě. A když v jeden čas svatý Ambrož v svém dětinství v kolébce ležieše, jeden ruoj včel přišed na jeho tváři sedl a tak jeho usta naplnil, že jako z úle vylétáchu i zase vlétáchu a tu málo pobyvše, ty včely tak vysoko u povětřie zletěly, jakž jich viece viděti nebylo. A když již svatý Ambrož byl několiko let vstáři, uznamenav, ano matka jeho a sestra nábožně u mše knězi ruce celuje, často sestře ruky podada, k ní povědieše: Přijde to k tomu, že ty mi také ruku celovati budeš. Ale ona, což jest to mláďátko mluvilo, toho nic netbala. Potom svatý Ambrož v umění a v múdrosti tak prospieval, že jemu ciesař Valentin úřady nad rozličnými vlastmi poručil. A když jednoho času do Mediolána přišel, nalezl, ano se o volenie biskupa kacieři s křesťany vadie, chtiec každá strana biskupa po své vuoli voliti. Tehdy uslyšán jest jeden hlas dietěcí a tak řka: Ambrože biskupa učiňte. To všecka obec uslyševši, tomu hlasu povolili a svatého Ambrože sobě za biskupa zvolili. To svatý Ambrož uznamenav, toho rozličnými cestami pokusil, kterak by se biskupského úřadu zbavil. Až naposledy, když jinak učiniti nemohl, o puol noci z města utekl. A v některú chvíli mnieše, by daleko od města zašel, ráno zítra před branú jej nalezli. A tu jeho pochopivše bezděky do města uvedli. Potom, když po čtyřech letech, biskupem jsa, do Říma přišel, sestra jeho, dievka blahoslavená, ruku jemu pocelovala. Tomu se svatý Ambrož zasmiev, vece: Aj toť, ruku mi líbáš, jakožť sem z mládí řiekal. Pěnie a řád mediolánského kostela najprvé svatý Ambrož ustavil.
Jednoho také času, když svatý Ambrož slovo božie kázáše, jeden kacieř, svaté vieře velmi protivný, uzřel, ano anjel jemu všecka slova, jakž jest kázal, od slova do slova v ucho šeptáše. Proněžto se ihned ten kacieř na vieru obrátil.
V jeden také čas, když svatý Ambrož do Říma šel, u jednoho velmi bohatého hospodáře odpočinul i otázal jeho svatý Ambrož o jeho bydle i o jeho stavu. Jemužto hospodář odpověděl: Kněže milý, stav muoj jest beze všeho nedostatku, v šťastném bydle vždy jest byl na všech věcech, zbožie mám veliké, sluhy i služebnice, dietky krásné, vnúčat krásných mnoho. A vše, což sem měl na tom, mi se nikdy nic nelibého nepřihodilo ani mě kdy co zamútilo. To uslyšav svatý
