podvoji svého srdce krví beránka nebeského znamenie thau napsati, totiž našeho Spasitele jeho svaté krve prolitie na paměti mieti.
Třetie pomáhají světí anjelé těm, ješto se svých hřiechuov pokavše, opět se v hřiechy navracují. O tom máme psáno v knihách Mojžiešových, že onen starý kmet Balaam prorok, k libosti krále Balaak šel, aby zlořečil lid boží i poklel. A když tak s tiem úmyslem na oslici po cestě jel, potkal ho anjel s nahým mečem. Jehožto Balaam nevidieše, ale oslice jeho vidúc a jeho se strachujíc, s cesty se vyrazila. Tehdy Balaam prorok opět přivedl oslici na pravú cestu mezi dvě zdi prosto dělané. A v túž hodinu opět anjel s nahým mečem proti nim stál. Jehož oslice se užazši, k stěně se přitiskši, poče jemu nohy ke zdi přidávovati, tak že Balaam poče velikú bolest trpěti. Proněžto velmi oslici prutem tepa, na pravú cestu ji opět napravil. A když tak Balaam po cestě jeda, vjel v jeden hluboký úvoz, tak že ani napravo, ani nalevo nemohl se uhnúti. Tu jest opět anjel je s nahým mečem potkal. Jehožto oslice uzřevši, jemu se vyvinúti nemohúc, a veliké bitie od proroka Balaama trpiec, božím divem promluvila oslice k němu a řkúc: Proč mě tepeš? Však s toho ode mne jindy nikdy netrpěl. A když to oslice promluvi, tak Balaam uzřel anjela s mečem stojiece. K němužto anjel promluvi a řka: Po křivé cestě jedeš a se zlým úmyslem proti božiemu lidu se béřeš. Náhle vrať se, abyť se byla oslice rychle s cesty své nešinula, třetie již bych tě byl zabil. Aj, kterak anjel boží přikázal, aby pro zlého úmysla cestě nejel, takež všelikému hřiešnému člověku, aby se k hřiechu nenavrátil, rozličně bráně, na některé nemoci přepúštějíce a jinými nedostatky tohoto světa velice zamucujíce, hrozná a žalostivá jim viděnie ve sně zjevujíce, bráně, aby se k hřiechuom nenavrátili. Těmi i jinými mnohými činy anjelé nám slúžie, poselsky vešken svět ostrahujíc, všecky krále i kniežata zvláštně v svém poručenství majíc, dušem do nebes radostný próvod dávajíc, lidského spasenie mnohými obyčeji hledajíc, o hřiešné lidi s diábly bojujíc, o nás snažnú péči majíc. Protož slušie všem zbožným křesťanuom dnešní den jich svaté milosti poděkovati, jich prosiec, aby nám ráčili v svuoj veselý přiebytek pomoci věky věkoma.
Měsiece zářie dne poslednieho v židovstvě v Betlémě skončenie svatého Jeronýma, o němžto se takto vypisuje
Svatý Jeroným měl otce vzácného, jemužto jméno bylo Euzebius, slovutného jazyka člověk. Jehožto syn, svatý Jeroným, ještě malým pacholíkem jsa, z své mladosti do Říma šel a tu se nad jiné řečsky, latíně a židovsky dospěle čísti naučil.
