před se pozvati kázal, radě mateři jich a řka: Smiluj se sama nad sebú i nad svými syny a obraťte se na naši vieru. K tomu svatá Felicitas odpovědě: Věz to, starosto, ani hruoza, ani krásná řeč nenamluví mne. Jistať sem, žeť mám pomocníka Ducha svatého, s jehožto pomocí i Antonia ciesaře přemohu. Lépe mi jest umřieti, než živu býti. To prořekši, svatá Felicitas na své syny se jasně ozřevši i promluvi k nim a řka: Vězte to, synové moji přemilí, a k nebesuom hleďte, mé dietky přemilé, tamť vás milý Ježíš Kristus čeká. Stuojte pevně u vieře, pro svého milého Spasitele Jezu Krista svuoj život dajte. To uslyšav Publius, starosta ciesařuov, kázal ji políčky bíti a jejie syny, také rozličně mučivše, před jejíma očima zbili všecky.
Protož praví svatý Řehoř, že viece než mučedlnice byla svatá Felicitas, neb jest v sedmi syniech sedm múk trpěla a osmú samu v sobě, a tak se jest Bohu dostala, s nímžto přebývá v nebesiech na věky věkóm. Amen.
Měsiece črvna dne čtrnáctého umučenie svaté panny Margarety, o niežto se takto píše
Svatý život jsú vedli rozliční světí, snažně Bohu slúžiece, svú krev pro svatú vieru prolévajíce, dávajíce nám příklad i ponucenie k dobrým skutkóm. Neb když znamenáme, kterak jsú se na světě strastně obchodili, kterak jsú pro Buoh mnoho trpěli, musilo by srdce zuofalé býti, by se někdy nerozpomenulo a k náboženství se nezažhlo. A také to jich života svaté pamatovánie činí nám v srdci zvláštnie zahanbenie. Neb když se na to rozmyslíme, že sú byli lidé jako i my, avšak sú Bohu vítězsky slúžili, nám veliký příklad ostavili. Mezi nimižto nás najviece zahanbuje život svatých děvic.
