bratří v Bohu těšte, Boha vždycky chvalte, když vám dobře bude, Bohu děkujte, a když se vám zle povede, pokorně trpte pro milý Buoh, neb ta hodina přijde, v nížto vás Hospodin utěší. A po šesti letech smiluje se nad vámi Hospodin a navrátí vás v týž pokoj u vaše bydliště a vás nad vašimi protivníky pomstí. Tak ti časové mají přijíti, že když knieže milostivý Břetislav umře, bude jiné knieže po něm v zemi jménem Spytigneus, kterýž vás bude nenáviděti. A když ten umře Spytigneus, miesto něho Vratislav knieže v Čechách bude. Tohoť Buoh svým duchem osvietí ve vší bázni i v dobrotě. Tenť vás zase u vaše obydlé navrátí a tu se vrátiece, s pomocí Pána Jezu Krista viec pokoj mieti budete.
A když jim to vše vypravi, nazajtřie vjide k němu jeden sirotek chudý, jehožto svatý Prokop týden bieše pro Buoh krmil, bera odpuštěnie od otce svatého, chtě se domuov vrátiti. K němužto svatý Prokop promluvil a řka: Synu muoj milý, nemámť co nynie dáti, ale buď zde do zajtřie, tuť mé skončenie přijde Bohem již zpuosobené. A jakžť brzo skonám, tak tobě má sukně bude dána. A když zajtřie přijide, v nešpory a v kumpletní hodinu dokonav, kterakžkolivěk již duši zbieraje, Bohu se modle, diáblu se bránil. Okolo něho jeho bratřie plačíc stáchu, tu je Hospodinu poručiv i skonal. To se jest dálo po božiem narození po tisíci padesátého a třetieho léta. K jeho pochování přijel Severus, biskup pražský, kterýžto poctivě jeho svaté tělo pochoval v kostele U svaté královny, jenž bieše svatý otec založil. V tu hodinu, kdyžto jeho svaté tělo pochováváchu, volal jeden slepý a řka: Ó, milostivý otče, svatý Prokope, tvá svatá milost, s mnohými svú milost ukázal skrze tvú svatú prozbu k milému Hospodinu. Smiluj se nade mnú, nemuož li déle, ale aspoň tak dlúho, jakžto tvého pochovánie svatá se služba prodlí, abych dotud viděti mohl. A jakž to brzo propověděl, tak ihned prozřel a tak dlúho světle viděl, až svatého Prokopa tělo pochovali.
Po těch časiech, po svatého Prokopa pochování, sezřevše se bratřie v přísném duchovenství, Víta, synovce svatého Prokopa, opatem volichu, kterýžto poče podlé Boha příkladem svatého otce Prokopa duchovenstvie výšiti a neb vésti, bedlivě s múdrostí čest i kázeň ploditi. V ty časy dobrotivé knieže české Břetislav umřel a po něm Spytigneus v Čechách kniežetem učiněn. Za něhožto se předřečené proroctvie svatého Prokopa konalo tiem činem, že nepřietel všech věrných duší, diábel, zlých jazykuov závistivú řeč před knieže Spytignea proti Vítovi opatovi přinesl. To osočenie Spytigneus uslyšav, poče kněze, Víta opata, nenáviděti. To opat uznamenav, z bohobojnými bratřími se zdvihl i bral se do jiné vlasti. Tu znamenajte, kniežata,
