se Bohu ukřižovanému. K tomu svatá dievka vece: Odkud to vieš, že jest Kristus ukřižován? K tomu Olibrius odpovědě: Viem z kníh křesťanských o tom. Svatá dievka vece: V knihách Jezu Kristových jest psáno o jeho umučení, o jeho z mrtvých vstání i na nebesa vstúpení i o jeho chvále božské. A veliká tvá chvála, že o jeho umučení vieš, a o jeho chvále božské věřiti nechceš. A když jemu svatá Margreta poče o tom mluviti, kterak jest Ježíš Kristus dobrovolně pro hřiešné smrt trpěl a již v nebesiech kraluje na věky, rozhněvav se Olibrius, kázal ji v temný žalář vsaditi. Tu slušie každému člověku znamenati, kterak ten smysl viděnie mnoho zlého duši činí. O tom praví svatý Augustin: Nestydlivé oko jest nestydlivého srdce zlý posel. Nebo, by byl Olibrius na tu svatú dievku nepatřil, nebyl by tak u veliké hřiechy upadl. Nazajtřie kázal ji Olibrius z žaláře vyvésti a před sebú postaviti, tu k ní pověděl a řka: Marného jsi zámysla dievko, smiluj se sama nad sebú, modl se našim bohuom a staneť se dobře. K tomu svatá dievka vece: Tomuť se modlím, jehožto se všechna bojie stvořenie. K tomu Olibrius vece: Neuposlechneš li mne, kážiť tvuoj život nemilostivě dráti. K tomu svatá dievka odpovědě: Muoj milý Ježíš pro mě ráčil na kříži trpěti a já se také proň nestrachuji umřieti. Tehda jí kázal Olibrius ruce szadu svázati a provaz přes trám převrci a vysoko vztáhnúc, rychle doluov spúštěti a tak ji trudně mučiti. Potom ji kázal metlami bíti a železnými hřebeny její svatý život dráti tak, že její svatá žebra prostřed tekúcie krve prohlédáchu. Tu stáše množstvie lidí, plačíc a její krásy litujíc. Někteří k ní mluviechu a takto řkúc: Ó, překrásná děvko, kterak jest nynie na tě přežalostivé hleděnie, smiluj se aspoň sama již na sebú, uvěř v naše bohy, ať tě živie. Jimžto ona odpovědě: Ó, kterak mi zle radíte, neb toho neviete, že mého tělesenstvie utrpenie jest mé duše v nebesa povýšenie. V tu dobu na Olibria vezřevši, k němu vece: Ó, nestydlivý a nevinné krve nesytý, nad tělem mým moc máš, ale duši mú Hospodin chová. V tu dobu Olibrius poče své oči pláštěm zastierati, nemoha na to hleděti, ano potoci krve z jejieho svatého života tekú.
Diví se tomu smysl člověčí, kterým během, kterú silú mohli světí tak trpké muky trpěti. Tomuť odpoviedá svatý Augustin a řka: Jakež tělesná milost k světu a viera k Hospodinu za nic sobě života neváží, takež mnohem výše mysl člověčie Duchem svatým zažžená, čímž viece trpí, tiem viece v vnitřním svém duchu se kochá. Opět Olibrius kázal ji v žalář vsaditi. Tu se jí nebeská světlost zjevila, že vešken žalář osvítila. Tu, kterakžkolivěk u veliké bolesti k zemi na kolenú klekši, poče Boha prositi, aby jí ráčil ukázati toho diábla nepřietele, jenžto proti ní bojoval. Tehda
