moře plaval na korábiech, zamucován v městech, raněn v núzi i v hanbách žalost trpěl, v žalář vsazen. Ve dne i v noci s ním u vězení, v okovách i v palečniciech železných i v jiných roličných zámutciech, a netoliko v těchto věcech, ale i v těžších mučení, ješto s s ním ukrutně a žalostivě trpěl, snažně i ustavně s mistrem svým milým, s svatým Pavlem, kterýžto jest byl otec všech duchovních otcuov, mistr nad mistry, kterýžto byl ukřižován světu a na svém těle jiezvy Spasitele svého nosil, jenžto byl bezpřiemná hlubokost múdrosti, píšťala přezvučná, kazatel spravedlnosti nikdy neustalý. O Pavlovi pravím, o přešlechetném apoštolu, kterýžto jest osvietil svatú cierkev, potvrdil u vieře křesťany, zlámal vrata hřiechuom, meč na obě straně ostrý, kterýmžto zahnal pohany, modly pohanské svrhl, jich oltáře zbořil, diáblovy obrazy zlámal a jich přebývadla zrušil i chvály slovutnost jich hoduov stavil. Neb zajisté bieše anjel zemský, člověk nebeský, obraz i podobenstvie svatého božstvie, všech v Boha věřících chvála, přietel kajících, svého národa řečník, milý a přežádný všem svým od pohanóv rozehnalým. Byl jest také obět židovská, jehožto nenáviděli jsú licoměrníci, nebo rušieše jich školy židovské i jich bludná uměnie, stanovitel svatých kosteluov, snažně stoje po jich duchovenství. Byl jest také štít viery křesťanské, sluha Jezu Kristuov, volající biřic svatého Čtenie, usta božská, jazyk duchovní, hledač ztracených, otec sirých, snažný soudce i stráže vdov, síla mdlých, posilněnie pracných, bezpečná lodie na moři tápajících, jenžto se jest vštítil proti velikým vlnám náhlých tohoto světa hněvuom. Byl jest také zvyklý korábník v duchovní múdrosti, kterýžto jest vše zjednal sličně, žádaje neproměněného jednostajenstvie. Byl jest nepřietel kacieřský, ve zlé mysli zkažených, byl otec obmyslný, pastýř i mistr předobrý, vítěz svatý a duostojný, duch božiemu obrazu přijednaný.
Viziž, milý Timotee, kterak jest nás, chudé a siré i nedóstojné, zóstavil v tomto ve zlém světě i šel k svému milému Ježíši Kristu, k svému Bohu i k svému věrnému přieteli. Běda mně, bratře přemilý, kam se nám děl náš milý otec duchovní? Milý učedlníku Timotee, svého mistra milostníku, kto již bude viec psáti listy s moře nebo s země, těšiece se a radujíce se tvému zdraví, z rozličných zemí, od Galacie, od Hispánie, od Azie, od Korinta? Aj toť, jsi již osiřal i zuostal jsi sám, již přestal i dokonal se běh tvuoj, jenžto činil s svým milým otcem duchovním, k němužto spěše přiběhl, jižť viece nebude psáti svú svatú rukú a řka: Tobě, synu muoj, Timotee
