Tehda se jí ukázala saň přehrozná, rozčezši usta, chtieci svatú dievku požřieti. V tu dobu se svatá děvka svatým křížem požehna, a netáže jie požřieti, až mocí svatého kříže ta se saň rozpuči a dievka svatá beze všeho úrazu ostala. Po malé chvíli opět se jí diábel v člověčí tváři ukázal. To svatá dievka uzřevši, odda se na modlitbu a tu se Bohu pomodlivši, vstala. Tehda ďábel, k ní přistúpiv, vece: Nechaj mne již s pokojem, jižť jest dosti, přestaň, nepřekážej mi. Svatá děvka, ujemši ho za škráně, na zemi jím pod se udeřila, pravú nohú mu na hlavu vstúpivši i vece: Aj toť, diáble pyšný, ležíš pod nohú mladé dievky. Tehda diábel vzvola a takto řka: Ó, svatá Margreto, přemoženť sem tebú. By mě byl silný muž přemohl, méně bych tbal, ale od mladé dievky potlačenie trpím. A najviec mi toho žel, že jsem tvého otce i mateř po své vuoli měl, kteřížto Boha neznavše, což mně libo bylo, činili. V tu dobu svatá dievka diábla otázala a řkúc: Co vás k tomu nutí, že tak ustavičně křesťanuov pokúšíte? Diábel vece: Zatvrzená zlost, v nížto jsme, ta nás k tomu nutí, a zvláště abychom dobrých lidí lákali, kterakž nás kolivěk od sebe zahánějí, a také lákáme proto křesťanských duší, závidiece, že tam, odkavadž jsme my vyhnáni a sstrčeni, dobré duše bydliti budú. A kterakžkolivěk my toho nikda nabyti nemuožem, však proto vždy z toho závidíme, protož i lidí pokúšieme. A když diábel tu řeč dokona, dievka svatá nohu, jížto stáše na diáblu, oblehči a tu diábel ihned zmizal.
Nazajtřie svatú dievku z žaláře vyvedechu a před Olibriem ji postavichu. Tu se sjide veliký lid, chtiece viděti, kterak se ta mladá děvečka u velikých mukách silní a drží v své vieře. A když uzřel Olibrius, ana po jich zlé vieře nepostúpi, kázal ji obnažiti a její svatý život pochodněmi páliti, tak že se tomu všichni diviechu, že to muož tak rozkošná dievka trpěti. Potom kázal jí ruce svázati a v kád plnú vody vsaditi, aby po ohňovém zežžení, u vodě sedieci, ukrutnější bolest trpěla. V tu hodinu země se potřásla a všichni se lidé užasli a z té kádi svatá dievka bez úrazu vystúpila. V tu dobu také pět tisíc lidu na vieru křesťanskú se obrátili a ihned pro Ježíše Krista smrt sú trpěli. To znamenav Olibrius, boje se, by jich viece neobrátila na křesťanskú vieru, kázal svaté Margretě hlavu stieti. A když ji na rozhranie přivedli, poče prositi, aby jí přepustili malú chvíli Bohu se pomodliti. Tu poklekši, poče najprvé za své protivníky Boha prositi i za ty za všecky, kteřížto by kdy jejie krve prolitie pamatovali nebo ji v které své núzi vzývali, aby Hospodin je ráčil uslyšeti. V tu dobu hlas přijde z nebe a řka: Co s prosila, v tom jsi uslyšána. V tu hodinu kat jednú ranú jejie svatú hlavu sťal a tak za krátké jejie přetrpenie přijala v nebesiech kralovánie.
