Ty jsú byly některé mladé královničky, rozkošné panny, avšak sú přemile trpěly krve prolitie pro milého Pána Jezu Krista. O tom mluví svatý Řehoř u vykládaní svatého Čtenie o desieti pannách a řka: I co tomu dějí mužie bradatí i co řeknú mužského srdce silní v den súdný, která jich výmluva bude, již na světě pro Buoh nic trpěti nechtie a vidúce tak rozkošné panny silným srdcem na smrt pro vieru jdúce! Z těch děvic byla jest jedna svatá panna Margreta, rodu vysokého, dcera jednoho patriarchy pohanského, jemužto Teodozius řiekali, z města Antiochie. Ta, když v svém dětinství chovačce do jiného domu k chování dána, přišedši k rozumným letuom, křest svatý přijala, proněžto svému otci pohanu velmi mrzka byla. A když již patnácti let vstáři byla, s jinými děvečkami své chovačky ovčičky pásla, tehda událo se jednomu velikému pánu tudy jíti, jemužto Olibrius řiekali. Ten vzezřev v její tvář, její se kráse podiviv, k ní velikú milost počal mieti, panoší svých pozvav k sobě i poslal je k ní, rozkázav jim a řka: Jděte, ohlédajte a zvězte, čie jest to dievka, sobě li jest volna, čili jest komu v službu poddána! Tu ji sluhy pojemše předeň přivedli. Tehdy jie otázal Olibrius a řka: Panno, pověz mi, kterakého jsi rodu, kteraké jest tobě jméno a které s viery? Svatá děvka otpovědě: Šlechty sem urozené a jméno mně jest Margreta a mám vieru křesťanskú a věřím v Boha v Jezu Krista. K tomu Olibrius vece: Prvéť dvoje tobě velmi dobře příslušie, nebť jest šlechtu na tobě znáti a jméno krásné máš Margreta. Nebo jakož perla jest krásná a ušlechtilá, takež ty jsi dievka překrásná a urozená. Ale třetie mi se do tebe nelíbí, že jsúci dievka překrásná a urozená, i modlíš