svatý Prokop v obyčeji měl, že to, což svýma věrnýma rukama vydělal, kopaje, seje, žna, tiem tak milosrdně chudé krmil, jakžto by před sebú Jezu Krista viděl. Odevšad k němu běžiechu rozliční lidé, žádajíc s ním na púšti ostati a podlé jeho svatého příkladu Bohu slúžiti. Tehda Ducha svatého ponučením jal se dělati kostela na čest Bohu a svaté královně a svatému Janu, křtiteli božiemu. A tu přijal k sobě několiko bratruov ctného života, svatých mravuov, s nimižto se v svatého Ducha vuoli sjednav, přijal zákon svatého Benedikta. A tak bydle v své pokoře s nimi, za najmenšieho se z nich mějieše. Co jest tu Hospodin skrze něho divuov ukázal, toho by ruka lidská popsati nestačila, avšak tuto některé poviemy.
Čte se tak o jeho svaté milosti, že když podlé obyčeje římského kostela mezi Velikonocí a mezi božím na nebesa vstúpením zbožní lidé, tři dni se postiece, po křížiech chodie, všecky svaté vzievajíce, jich se milosti modléce, aby ráčili za ně Hospodina prositi. Bieše jeden člověk bohobojný, jemužto jméno bylo Menno, přišed na břeh té řeky Sázavy, žádáše se na onu stranu řeky převézti, chtě rád u svatého Prokopa na boží službě býti a s svatým Prokopem po křížiech choditi. Ale že na oné straně lodie bieše, přievoza mieti nemožieše, a proto sobě velmi stýskáše. A když tak na břehu stoje, mysléše, vida s oné strany lodí u kólu věziece, poče s velikým vzdycháním Bohu se modliti a řka: Ó, převšemohúcí Hospodine, jenž s to skrze svého svatého sluhu Prokopa veliké divy ukázal, skrze něžto s mnohé hřiešné k vieře i k náboženství zažehl, tvéť svaté milosti prosím, rač mě, hřiešného, uslyšeti, aby onano lodí ke mně na tuto stranu připlula. Pro mého náboženstvie žádost nevzdaluj mě, milý Hospodine, od dnešnie služby svaté, účastna mě učiň dnešní den svatého Prokopa modliteb pro tvého svatého jména čest a chválu. Netáhl těch slóv dořéci, až s velikú rychlostí lodí i s sochorem, u něhožto vězieše, k němu připlula. Na nížto přes řeku převezl se, při boží službě, jakž to žádal, byl jest a po křížiech s svatým Prokopem chodil. Potom poče svatému Prokopu pořád vše praviti, jakž se mu jest přihodilo. K němužto svatý Prokop vece: Nemni, synáčku, byť tu milost s tebú Hospodin pro mě neduostojného učinil, ale pro tvé nábožné viery potvrzenie to jest tobě král nebeský ukázal.
Těch také časuov byl jeden člověk, v němžto zlý duch bieše, přiveden k svatému Prokopu, zdali by jemu pomohl. Tehda diábel zavola a řka: Co já tobě činím, Prokope, že mě odtudto honíš? To řekl diábel i poče hrozně tiem člověkem lomoziti. Tehda svatý Prokop tomu člověku kázal se postiti, poručiv ho jednomu bratru, i jal se zaň také sám svatý Prokop postiti a veliké modlitby zaň činiti. Po tem dni poče nad ním svatý Prokop zaklínaje podlé obyčeje čísti, vyletě
