němu: „Mám moc ukřižovati a pustiti tě.“ Která tvá omluva býti muože? A ty se viece lidí bál než Boha, nevinně s ho na smrt odsúdil. A když ho Pilát na smrt odsúdil, ta dva lotry přivedechu předeň, na něžto Pilát žalobu přeslyšav, také je na smrt odsúdil. V tu dobu rytieři Pilátovi, přistúpivše k Ježíšovi, s něho rúcho hedvábné, v niežto biechu na smiech jej oblekli, svlečechu a zvalivše naň kříž převeliký, před město na smrt vedechu. Ten kříž tak těžký bieše, že mdlobú již jeho nésti nemožieše, neb bieše všicknu noc bit i rozličně trýzněn.
V týž čas za ním dva lotry povedechu na jeho větší potupenie, aby ho lidé mezi zlými počtli. Jdieše také za ním lid všeliký, jedni se posmievajíc, druzí divóv nějakých viděti žádajíc. Za ním také jdiechu mnohé panie nábožné, jeho litujíce a plačíce a se u prsi tepúce. K nimžto Ježíš ozřev se propověděl a řka: „Dcery jeruzalémské, neplačte na mú smrt, nebť já brzo z mrtvých vstanu, ale plačte na veliké příhody, ješto se mají státi nad tiemto nad vaším městem i nad vaším pronárodem.“ A když uzřechu židé, že Ježíš kříže nésti nemožieše, utkavše jednoho člověka, Šimona, jenž ze vsi přišel bieše, pod bezděčí jemu kázachu kříž za Ježíšem nésti. A když na rozhranie přijidechu, najprvé dva lotry ukřižovachu. A to proto učinili, aby Ježíš, vida jich křik a bolest, větší strach měl v srdci. Potom Ježíšóv kříž na zemi položichu a jeho svaté ruce i nohy roztáhše železnými hřebíky přikovachu a tak jeho s křížem na prostřed mezi lotry zvedechu. Tu pro jeho svatého těla těžkost rány, od hřebíkóv probité, se drúce rozšířichu, odkadžto jeho svatá krev třmi potoky na zemi chrčieše. V tu dobu naň židé voláchu,
